Rok 1908: Humor a šílené nápady politiků před volbami

Veselá rodina.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Volební humor.

V každé zemi skýtají volby jiný obraz. V Americe jsou hlavní věcí sázky — vedle grandiósní barnumské reklamy, v Uhrách četníci a ve Francii dějí se volby ve znamení humoristických nápadů.

Ve »Stampě« podává Ernesto Ragazzoni výběr žertovných praktik, jakými se při posledních obecních volbách v Paříži působilo na voliče.

Jeden kandidát chce si pojistiti přízeň lidu tím, že zcela vážně žádá na městském zastupitelstvu, aby všechny ozdobné stromy na boulevardech a v parcích byly pokáceny, rozdány chudému obyvatelstvu na palivo a místo nich byly ve prospěch chudiny vysázeny ovocné stromy.

Na stěně velké nemocnice ve čtvrti Notre Dame nalepeno provolání s nadpisem: »Výtah z rozmluvy mrtvých k užitku živých«. Následuje rozmluva Karla Velikého se zemřelým městským radním Joliboisem. Mrtvý císař praví: »Již po jedenáct století pokládám se za mrtvého. Nemluví se o mně již!« — »Já tak šťasten nejsem,« odpovídá Jolibois, »o mně mluví se stále ještě — hanebně.« Na to probírají oba mrtví jména všech kandidátů a když o všech pronesli zdrcující kritiku, shodnou se, že jediným důstojným kandidátem, jenž zasluhuje býti svolen, jest pan Marthon.

Velmi komické bývají často navštívenky, jež kandidáti posílají svým voličům. Ctižádostiví dovolávají se při tom zvláštních zásluh, pro něž mají býti volení.

»Rochecamp, milovník přírody«, zní skromný a zamlouvající se titul jednoho aspiranta; »Charles Ville, punčochář, prorok povětrnosti a vynálezce pastilky pro občerstvení lidu«, nazývá se jiný, méně skromný muž.

»Télemaque Godard, přijímá denně ve vlastním domě, lékárna naproti« není také špatným doporučením pro člena obecního zastupitelstva. »Victor Laurent doporučuje se přízni lidu jako zakladatel spolku proti hře na piano v době od 2 do 4 hodin odpoledne«.

Úmyslný i bezděčný humor mísí se ve volebních proslovech: Hugo Fenelon navrhuje potlačení plynu, petroleje a elektřiny, poněvadž z těchto věci mají zisk jen kapitalisté. J. P. Lamiral končí svou řeč slovy: »Volte mne, poněvadž jsem měl posud takové neštěstí v politice!«

Theodor Jaudet ujišťuje voliče, že přes svých 55 let zachoval si ještě mužnost. Auguste Colson slibuje, bude-li zvolen, že vynalezne prostředek proti chorobě bramborů.

Nepřekonatelný jest žert Pierre Panceta, jenž tvrdil, že »sociální otázka se musí řešiti pomoci these, antithesy a synthesy«. Hue ďEstrem zvolal: »Jsem mládenec a proto bude národ mou rodinou a spravedlivé zákony mými dětmi!«

Kapitán Alexandre Petit formuluje svůj volební program: »Volnost pro všechny, rovnost proti všem, bratrství pro všechny i proti všem!« V programu jeho nalézají se ještě tyto zajímavé návrhy: »Alkohol, tato hybná síla společnosti, musí se prodávati za výrobní cenu. Každý muž má od 13 let právo na bezplatný požitek tabáku stejně jako na školské vyučování. Po tříletém neplodném manželství musí se stát postarati o vhodnou náhradu za manžela.«

Volební humor však nekončí volbami. Vítěz chce se svým věrným zábavně odvděčiti a poražený snaží se zakrýti svou rozmrzelost žertem.

Veškeré tyto projevy citu oznamují se plakáty, na příklad »La Muette« (česky: »Němá«, pařížská část města) promluvila. Její slovo platilo.« — »Invalidé (voliči městské části »Les Invalides«) dobyli skvělého vítězství.« — »Na Pere Lachaise (část města se stejnojmenným velkým hřbitovem) je živěji než kdy jindy.« — »Na La Roquette (kde bývalo dříve popraviště) zvedají hlavu« atd.

Tak vykonává se v Paříži politické volby lidových zástupců za žertu a smíchu, za těmito fraškami skrývá se však tím větší vážnost, jež uplatňuje se přes veškerý humor.