Rok 1908: Přehled mužské sexuální aktivity od divokého mládí až po smutný a nevyhnutelný konec

Přehled činnosti pohlavní a jejího úpadku podle fysiologických dob životních.

Dětství.

— Po celou dobu dětství pohlavní ústroje se vyvinují, ale jsou němy, jestliže chlípné dotyky neprobudí jejich citlivost.

Jinošství.

— Od desátého do čtrnáctého roku ústroje pohlavní stále se blíží víc a více své dospělosti. Úd čas od času se ztopořuje, ale touhy ještě by se neozývaly, kdyby někteří jinoši, oddaní již samoprznění, nenakazili svým hříchem svých mladších druhů.

Toť doba o nanismu, ve které se vyvinuje malý mozek na úkor velkého a vrhá tak do předčasného hrobu tolik mladých obětí. — Promluvíme na několika místech této knihy o zhoubných následcích samoprznění.

Dospělost.

— Tato doba počíná mezi čtrnáctým a patnáctým rokem a končí dvacátým prvním. Jakkoli varlata nenabyla ještě své úplné vyspělosti, vyměšují přece již mok semenný. Tu rodí se touhy pohlavní; pohled na druhé pohlaví je budí a zvyšuje jejich sílu; při nejmenším popudu mozkovém plodidla nabubřují a pyj duřnatí.

Dospělý jinoch, neznající tajemství, které se odehrává v jeho ústrojích, stává se kořistí neurčitých žádostí; bledne, zardívá se, třese se u přítomnosti mladého děvčete a ženy vůbec. Však se doví brzo, proč. Kráska, které mu bude se kořiti, objevuje se, a pojednou vzplane srdce jeho; mocný pal probíhá jeho žilami....

Všecky jeho myšlénky odnášejí se ke zbožňované bytosti; vídá ji, usmívá se na ni ve svých snech, obírá se jí a vzdychaje obrací se k ní v poetických výlevech svého srdce. Tu probouzí se pud pohlavní. Kterak šťasten jest mladík, jenž nedává se unášeti vášní smyslnou, neboť zachová si svou činnost pohlavní až do věku, kde ti, kteří se dali svésti, ji dávno již pozbyli.

Mládí.

— Tato doba, kde činnost a síla pohlavních ústrojí na nejvyšším nalézá se stupni, obsahuje léta mezi dvacátým a třicátým. Ústroj pohlavní došel úplného svého vzrůstu; chám nabyl všech svých vlastností plodivých; muž jest schopen ploditi.

Toť doba rozkoší manželských. Po celou tu dobu může podle sil svých obětovati Venuši dvakráte i třikráte za týden, ale nikdy více, chce-li si uchovati svou fysickou sílu; neboť příliš veliké mrhání mokem semenným, oslabujíc jej, může býti osudné jeho síle pohlavní.

Mužný věk.

— Od třicátého do padesátého roku svého věku muž dospěl nejvyššího stupně svých výkonů ústrojních; jeho touhy milostné nebývají tak prudké, jeho myšlénky jsou vážnější, jeho zaměstnání se nese k tomu, aby pojistil budoucnost sobě a své rodině, je-li ženat.

V této době má člověk co nejvíce možno upraviti své radosti pohlavní a má jim věnovati toliko chvíle ve svém odpočinku, zvláště je-li otcem rodiny, a tím by měl býti každý občan v tomto věku.

V náručí manželčině a nikoli milenčině má ukájeti své touhy jednou nebo dvakráte do téhodne. Kdyby jeho manželce tento řád zdál se býti příliš přísný, což bývá věci řídkou, nechť jasně a srozumitelně jí vyloží vážné důvody, které jej k tomu vedou.

Jest-li žena na důvody ty nepřistoupí, pak běda manželu! Jeho žena není matkou rodiny, nýbrž Messalinou sžíranou vášní pohlavní.... Na štěstí žen takové povahy erotické jest po řídku.

Doba úpadku.

— Od padesátého roku do šedesátého soustava pohlavní nepřevládá již nad ústrojností tělesnou; potřeby pohlavní utichují. Ztopořování nebývá již tak silné, ano v posledních létech tohoto období bývá již velmi chabé a netrvá dlouho; úd, aby se vzpřímil, žádá si obyčejně již fysických i morálních dráždidel, neboť nejmenší nechuť, nejlehčí obava účinkují na úd tak, že klesá.

Muž, nabyv tu postavení společenského a jmění, hledí co možná nejvíce těšiti se z podzimku svého života. Ti, kteří si zachovali chlípnou obrazotvornost, platí si milenky, nechávají se jimi obírati, jsouce jim jen směšní, poněvadž ony znají dobře jejich neschopnost. Mluvíme tu o starých mládencích, neboť muž ženatý, muž, jenž má ženu a rodinu, nepůjde hledat jinam toho, co má doma.

První období stáří.

— Jest to doba povzdechu a lítosti; počíná as šedesátým rokem a končí nejobyčejněji šedesátým sedmým až sedmdesátým. Výkony pohlavní slábnou víc a více; muž pociťuje již jen zřídka jejich potřebu, a dobře mu bude, nebude-li je probouzeti chlípným myšlenkami.

Nechť si připomene, že každá ztráta pohlavní, kterou zakusí, živé ohlašuje se v celém jeho těle, již samotnou ztrátou fluidu čivového, způsobujíc mu takové vysílení svalové, že tak snadno ho nenahradí. Nechť tedy obchází se co možná bez radostí, které nenáleží již jeho věku.

Druhé období stář.

— Druhé období stáří počíná sedmdesátým rokem, často dříve, a končí úplnou sešlostí a smrtí. Jest to doba churavosti. Muž přestal býti schopen ploditi; jeho pokožka jest svraštělá, vlasy jeho sešedivěly. Tělo se nahýbá pod tíží let; smysly jsou otupělé až na chuť, a ústroj pohlavní úbytěmi stižený nenalézá již ani dosti silných dráždidel, aby ze spánku se probudil. Varlata zatvrdla, úd mužský zmenšil se v objemu, krev nevniká již do tělísek houbovitých, a ztopoření stalo se nemožným.

Má-li muž osmdesátiletý ještě touhu milostnou, vzniká u něho toliko z obrazotvornosti, ale až na velmi řídké výjimky není žádné možnosti, aby ji ukojil. Život ponenáhlu uhasíná v něm a každým dnem se blíží k osudnému konci.