Rok 1909: Čím kdysi chtěly být děti v dospělosti?

Komu se chcete podobati?

Belgický psycholog Varendonek dal žákům a žačkám od sedmi do šestnácti let na obecných školách v Ledebergu a střední škole v Gentu zodpověděli otázku: Které osobě, již znáte ze svého styku nebo ze svých studií, chtěli byste se podobali a proč?

Zajímavé odpovědi uveřejnil v Archives des psychologie.

745 odpovědí, jež obdržel, dovoluje nahlédnouti do duše dítěte, jeho tužeb a přání. Ovšem jsou odpovědi namnoze jednotvárné a dají se shrnouti v určité skupiny.

Mnozí hoši, zvláště menší, chtějí se podobati tatínkovi. Zvláštní gusto má již osmiletý hoch, jenž píše: »Chci se podobali panu Paulovi, jenž jest psím lékařem v Gentu, poněvadž se mi to líbí.« Jiný chce býti »setníkem, poněvadž má mnoho peněz a může poroučeti.«

Ideály dvanáctiletého hocha soustředily se úplně na postavu Rothschildovu, jak patrno z jeho odpovědí: »Chtěl bych býti podoben panu Rothschildovi, protože je milionářem, bydlí ve velkém a krásném domě a má mnoho země, polí a zámků. Dům jeho je plný sluhů a služek ; baví se a cestuje. Má automobily, motorová kola, bicykly, bahny, koně a vozy.

Davá-li almužnu, dá 500 franků, to je mu tolik jako dva centimy. Mnozí boháči jsou lakomí a pověrčiví, lidé říkají, že boháče stíhá nejvíce neštěstí. Chtěl bych býti Rothschildem a dávati chudým mnoho peněz.«

Ideálnější tužby má jiný dvanáctiletý hoch, jenž by se chtěl státi básníkem a vidí vzor básníka v hojně čteném lidovém vlámském spisovateli Henriku Conscience.

Chtěl by s »citem tvořili krásná úsloví, seděti u stolu, před sebou velkou otevřenou knihu, čelo opřené o ruku a přemýšleti, co se má dělali. Mohlo by se říci, že takové psaní není nic těžkého, ale ach, k napsání románu, novelly a všech těch různých děl je třeba mnoho času, mnohdy rok nebo dva, než je to hotovo.«

Třináctiletý hoch chtěl by býti jako Jules Verne a udává také důvod. »Vynalezl již věci, které před desíti, dvaceti lety byly neznámy a pokládaly se za nemožné, dnes pak se jich používá všude a každodenně. Seděti tak ve svém pokoji, psáti knihy, vydávati je a býti pak hrdým, že moje jméno i moje knihy jsou známy v celém světě, jako i jiných spisovatelů, na příklad Pierre Loti a Viktora Huga«.

Patnáctiletý hoch chtěl by žíti jako kapitán z Verneova románu »Dvacet tisíc mil pod mořem« a sice proto, aby pocítil stejné úzkosti a zažil stejná nebezpečí. »Chtěl bych pocítili také bolesti nenáhlé smrti udušením a pak v okamžiku, kdy nastává smrt, dýchali opět čerstvý a sílící vzduch.« Tužby mnohých žáků nesou se ještě výše, až k Caesarovi a Napoleonovi.

Zvláště Napoleon se často jmenuje a jeden žák píše o něm: »Tento hrdina byl se svým vojskem stále na pochodu, aby hájil vlast a rozšířil své panství. Za války ho nic neznepokojovalo; často hvízdaly mu kule kolem uší, ale to mu nebylo ničím. Viděl všechny krásy přírody, mezi jiným vrcholy Alp a věčné sněhové pláně Sibiře. Vždy bude se o něm mluviti v nejdálnější budoucnosti.«

Dívky mají ovšem zcela jiné ideály. Menší berou si také za vzor své rodiče, ale jen jedna sedmiletá chce býti podobna otci, »protože pro nás pracuje«; mnoho jiných vidí vzor v matce.

Malá desetiletá slečinka má svůj ideál v učitelce, »protože je šťastna, nemá žádných tělesných chyb a je všemi milována; bydlí v krásném domě a nemůže si na nic stěžovati.«

Také adresu udává maličká přesně, stejně jako jedenáctiletá dívka, která se chce podobali jisté švadleně, »protože je velmi zručná, vydělá mnoho peněz a rodiče její jsou s ní spokojeni«.

Dvanáctiletá žačka zvolila si za vzor známou. »Má zlaté srdce a pomáhá chudým. V zimě, pokrývá-li zemi sníh, stará se o ptáky, kteří nenalézají ani zrnéčka. Jest milá a něžná ke každému. Nařídí-li něco rodiče, poslechne ihned; ve škole se dobře učí.«

Mnohé dívky horuji pro hrdinky básní nebo také pro básníky a chtěly by se jim podobati. Celkem je nápadno, že u starších dětí láska k rodičům a zájem o nejbližší okolí ustupuje vzdálenějším a fantastičtějším ideálům, kdežto u hochů se vyskytují hojně hrdinské a romantické vzory, berou si dívky za vzor ponejvíce dobré, skromné a pracovité ženy.

U odpovědí nutno přihlíželi také k sociálnímu prostředí, poněvadž děti jsou většinou z dělnických tříd. Proto převládají materiální tužby a starost o chléb. Tak píše jedno dítě: »Chtěl bych býti truhlářem, abych si vydělal na živobytí« nebo: »Chtěl bych býti majitelem domu; dostane ročně mnoho peněz a nemá nic na práci než podpisovali kvitance.«

Některé děti by chtěly býti králem Leopoldem, »protože je bohatý«, »protože má krásný palác«, » protože dobře žije«.

Třináctiletý hoch by chtěl býti Edisonem, 40 procent hochů rádo by se stalo železničními úřadníky, protože v jejich čtvrti bydlí mnoho železničních úřadníků, 8 procent má vojenské ideály, ale nikdo nechce býti prostým vojákem, nýbrž hned důstojníkem a generálem.

Dokonce i jedna dívka chtěla by býti generálem...