Rok 1909: Farář z Olomoucka kvůli své lakomosti ohrozil život malého chlapce. Zachránili ho až dobrosrdeční železničáři

Malý chlapec.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Velebný pán z Majetína.

Píše se nám: Činu opravdu hnusného dopustil se velebný pán z Majetína (Olomoucko).

Jakési N. Dvořáčkové v Hulíně zasílal dopis. Aby však ušetřil 10 hal. na porto (či proč?), nařídil chlapci jménem Josef Molek, aby mu dopis do Hulína donesl. Chlapec je slabý, na pohled asi devítiletý. Cesta z Majetina do Hulína měří 27 kilometrů a dospělý muž by potřeboval alespoň sedm hodin, než by ji urazil.

Na tuto dlouhou cestu nedal velebník chlapci ani haléře, ačkoli věděl, že se nemůže vrátit dříve než druhého dne!! Podotknouti dlužno, že chlapec byl poslán za velikého větru o 3 hod. odpol. na cestu.

V 7 hod. večer došel chlapec do Přerova, kdež se ho plačícího ujalo několik železničních zřízenců, kteří nahlédli, že chlapec dále jíti nemůže, poněvadž by do Hulína před půlnocí nedošel. A pro pitomé psaní vydávat hocha v nebezpečenství života, to železniční zřízenci nechtěli. Velebný pán z Majetína má ovšem jiné mínění.

Po delší poradě (o kaplanově mizernosti museli se raditi socani, aby ji napravili!) vzal si jeden z nich hocha na starost, dal mu večeři, nocleh, ráno pak snídaní a peníze na dráhu do Hulína, aby tam psaní odevzdal.

Cizí člověk poskytl tedy chlapci z milosrdenství to, co byl povinen velebný pán mu dáti za prokázanou službu. To nejlepší, vlastně nejcyničtější, přijde na konec:

Velebný pán věděl, že chlapec cestou vyhladoví a dal mu proto — modlitbičku s podotknutím, aby prý se po cestě pilně modlil, že prý hladu neucítí!!

Modlitbička má nadpis: „Nábožné povzdechy k Bohu, Pánu Ježíši a k blahoslavené Panně Marii na dostiučinění a usmíření za všeliká rouhání proti P. Bohu.“ A končí napomenutím: „Nevezmeš jména božího nadarmo!“ Na rubu „Povzdechů“ slibuje církev neplnomocné i plnomocné odpustky tomu, kdo se je „se srdcem zkroušeným“ nábožně modlí.

Opakujeme, že nemůže být nestoudnějšího rouhání, jehož se tu majetínský velebník dopustil. Kdyby ještě vládla kaprálská lavice, zasloužil by ne jednou, ale třikrát pětadvacet!