Pět korun za hubičku.
Na policejní úřad v Szegedíně dostavila se před nedávnem mladá hezká selka a stěžovala si, že ji jakýsi Ondřej Paplobo obtěžoval.
— »Urazil vás?« tázal se úředník.
— »Nikoli, ale obejmul mne a políbil.«
— »Ach, moje drahá, to patři před okresní soud.«
— »Ale já bych nerada, aby z toho bylo veřejné líčení.«
— »Co tedy vlastně chcete?«
— »Račte ho předvolat!,« prosila selka, »a naříditi mu...« a zajíkala se.
— »Nuže, co mu mám nařídit?« tázal se úředník.
— »Aby mi za tu hubičku zaplatil pět korun, ten nestyda.«
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1909: Jak policie řešila cenu polibku krásné dívky“