Rok 1909: Zakázaný lesbický podnik nebo obyčejný dámský klub? Rozhodnout musí soud

Přítelkyně.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Homosexaální dámský klub v Berlíně.

Včera konalo se před zdejším konšelským soudem přelíčení proti Felixu Wolfovi, redaktoru časopisu »Grosse Glocke«, na nějž podalo pět členek dámského klubu »Nové dámské sdružení« žalobu pro článek, nadepsaný »Homosexuální klub«, ve kterém se dovozovalo, že stanovami určený účel klubu, totiž pěstování ženského hnutí, literatury, hudby a vědeckých otázek, jest pouze pláštíkem hovění pervesním náklonnostem.

Po přečtení inkriminovaného článku bylo líčení prohlášeno za tajné, ale připuštěn přece jeden zástupce tisku, aby se do veřejnosti nešířily nepravdivé zprávy. Žalovaný provedl důkaz pravdy a byl osvobozen.

Věci, jež se v klubu děly, ovšem jsou takového druhu, že je nelze líčiti a celý proces ukázal, že pohlavní zvrhlost, o níž učiněna hnusná odhalení v procesu Moltkově a Eulenburgově, šíří se již delší dobu také mezi berlínskými damami. Policejní president vyslal k líčení komisaře, aby se dle výsledku mohly podniknouti další kroky.

Předsedkyně klubu, sl. Lehmannová, prohlašovala z počátku na otázky předsedy soudu, buď že jsou to soukromé záležitosti, nebo že se dotyčná tvrzení nezakládají na pravdě, později musila doznati, že mnoho členek bylo vyloučeno, domněle pro nemravné počínání.

Vyslechnuté svědkyně však udaly, částečně pod přísahou, že naopak předsedkyně sama činila nemravné návrhy a že má již dlouhou dobu tak zvaný »poměr«, vyloučení pak že bylo následkem různých scén žárlivostí a pod.

Zástupce žalovaného uvedl, že jistá vinárna na Postupímské třídě se přímo označovala jako středisko homosexuálních žen berlínských. Dále bylo uvedeno, že pro homosexuální styky bylo již jedno manželství členky klubu rozvedeno a manžel konečné spáchal sebevraždu; o jiné dámě pak tvrdila jistá svědkyně, že také její manželství jest zkaleno a brzy dojde k procesu o rozvod.

Zajímavé jest, že znalcům byly některé z dam před soudem se objevivších již dle zevnějšku nápadny svým mužským vzhledem, stupňovaným ještě co největším přizpůsobením oděvu mužskému tvaru. O předsedkyni se dokonce praví, že chodí i po ulici v mužských šatech.

Líčení trvalo déle než čtyři hodiny. Na chodbě jedna svědkyně omdlela, byla to dáma, která jen náhodou jednou přišla do klubu. Bylo zjištěno, že mnohé dámy přišly do klubovních místností, soudíce, že jde o nevinnou zábavu dle programu klubu, brzy však staly se předmětem ne mravných narážek, o jichž smyslu částečně neměly tušení.

Mezi četnými svědkyněmi na chodbě čekajícími utvořily se strany, jež se živě mezi sebou přely. Pro psychologa byl zajímavý pohled, jak se v tazích těchto dam zračily nenávist a láska, přátelství a odpor.

Žalobkyně hodlají prý podali z rozsudku odvolání, žalovaná strana však prohlašuje, že je možno podali na důkaz ještě větší materiál.