Rok 1910: Humor našich předků na téma politika a poslanci

Narozeninový dar pro T. G. Masaryka.
Jubilant prof. T. G. Masaryk byl nejvíce potěšen darem, který mu poslaly redakce „Národních Listů“ a „Českého Slova“.
Byly to nádoby od argumentů, kterými kdysi mladočeši a radikálové proti prof. Masarykovi bojovali a kterými prý více bojovati nebudou.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Ztratil se radikální poslanec.

Do parlamentu přišla nedávno deputace a hledala poslance svého okresu, českého radikála, aby ji uvedl k ministrovi.

Klubovní kolegové povídali, že ho právě před chvílí viděli, ale kam odešel, není jim známo. Sluhové zjistili, že pan poslanec má v šatně kabát i klobouk, že tedy rozhodně musí být „v domě“. Rozběhli se tedy po všech možných místnostech, prohledali - zasedací síň, kuloáry, čítárnu novin, restaurace, přilehlé sály, chodby, klubovní místnosti, ale poslanec zmizel beze stopy.

Deputace čekala už celou hodinu a když všecko hledání zůstalo bez výsledku, uvedl ji k ministrovi jiný radikální poslanec. Deputace sice svou věc vyřídila, ale spokojena nebyla. Psali mu přece, že přijdou, on odpověděl, že bude čekat a když přijedou, není ho tuto.

Ku konci schůze došlo k nějakému hlasování. Předseda má u ruky knoflík elektrického zvonku, který je rozveden do všech místnosti v parlamentě, takže každý poslanec, ať už je kdekoli ve sněmovně, musí zvonění slyšet. Skutečně se také pojednou v zasedací síni objevil hledaný radikální poslanec jakoby nic.

„Prosím tě, kde jsi byl?“ ptají se ho s úžasem jeho kolegové. „Byla tu deputace z Nemanic a my jsme tě hledali po celém domě. Slíbil jsi jim prý, že tu budeš na ně čekat a když přijdou, jsi pryč. Kde tě čerti nosili?“

„Kde? No v knihovně jsem byl, něco jsem tam studoval. To vás nenapadlo, abyste mne tam dali hledat?“

Radikální poslanci ochotně přiznali, že něco takového jim opravdu ani ve snách nenapadlo. Kdo by si pomyslil, že český radikální poslanec si odejde do parlamentní knihovny něco studovat.

Ale omluvili ho v duchu. Byl to jeden z těch mladších, kteří by to vědění chtěli sníst a který neví, že český radikál nepotřebuje nic vědět.
autor Flt.

Poslanec Mašata v parlamentě.

Nově zvolený agrární poslanec Mašata přišel co parlamentu a sedl si mezi sociální demokraty.

„Kam to lezeš, vrtáku,“ křičel Zázvorka, „tady mezi námi je tvoje místo!“

„Ale vždyť jste mne sem poslali, abych hájil zájmy domkářů a čeledínů, to přece musím jit se sociálními demokraty!“ povídal udivený Mašata.

„Člověče, tys to myslel doopravdy?“ žasl Zázvorka.

„Jen ho tam nech,“ povídal Udržal, „kdo pak by seděl s nějakým chalupníkem v jedné lavici. Vždyť bychom se museli stydět.“

„Ale Udržale, Udržale, vždyť on není žádný chalupník, co tě napadá!“ vysvětloval Zázvorka.

„Takhle to nepůjde,“ prohlásil Udržal, „to nám musí napřed odpřísáhnout, že žádný chalupník není. Do klubu! Všichni do klubu!“

Agrárníci se zvedli a odvedli Mašatu do klubu. Za tajemných, středověkých obřadů musel Mašata přisahat před obrazem Schwarzenbergovým, že žádným domkářem nikdy nebyl a nebude a že bude vždycky táhnout s agrárníky za jeden provaz proti domkářům a proti sociálním demokratům.

„Ale poslouchej, Francku,“ povídal Špaček Udržalovi, „mně se zdá, že to není ten Mašata, co jsme ho vodili po schůzích. Ten vypadal docela jinak.“

„Drž hubu a neprozrazuj naše tajnosti. To se ví, že to není ten Mašata. Ve volbách vůbec žádný Mašata nebyl, ten kandidát, kterého jsme ukazovali, byl vycpaný panák s gramofonem.“

„A proto on pořád mluvil jedno a totéž“ uhodil se do hlavy Špaček.

Následky obstrukce.

Po dlouhá léta hrávali v jedné Lhotě u Prahy den co den karty tlustý sedlák, prostředně silný hostinský a hubený učitel.

Znal jsem dobře všecky tři a proto jsem byl nemálo překvapen, když jsem ondy za první jarní neděle přišel do Lhoty a shledal, že se s trojlístkem stala velká změna. Předně učitel vůbec zmizel, sedlák zhubeněl a hostinský byl teď jako soudek.

„To koukáte, jak vypadáme,“ vítá mne šenkýř, „to je všecko z té obstrukce na zemském sněmu.“

„Jak pak to? Kde je pan učitel?“ „Ten se rozplynul, když zemský výbor přestal vyplácet učitelům platy, protože už na něm nebylo, oč by ještě mohl zhubnout.“

„Tak? A co se stalo se sedlákem? Stonal ?“

„Ale kde pak, ale zastavili mu subvence na dobytek.“

„To je ovšem zlá nemoc. Ale za to vy jste se nějak spravil.“

„Není divu, vašnosto. Teď vybíráme pivní dávku a necháváme si ji pro sebe To jde našinci přece k duhu, pane!“