Rok 1910: Mohou špatné školy za problémy sociálních demokratů?

Učitelka ve třídě.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

K rozvratu v soc.-dem. táboře.

Redaktor Karel Pelant napsal do svého týdenníku Směry, který vydává v Plzni, úvahu o poměrech v sociálně-demokratické straně v Brně, jak je seznal za svého působení v redakci Rovnosti.

Pan Pelant nastoupil v Brně r. 1901, ale dlouho tu nepůsobil, poněvadž svým národním cítěním popudil proti sobě německé vůdce Eldersche, dra. Czecha a Niesnera a poněvadž mezi českými předáky nedoznal náležitého zastání a opory.

Ve svém článku také sděluje, že němečtí soudruzi naň ustavičně do Prahy žalovali a že on na ty žaloby dostával od vedení české strany, které prý bylo o Brnu špatně informováno, samé ostré výtky a pokárání! Když ale přes vše to se »nepolepšil«, začali jej němečtí vůdci osobně nejzuřivěji pronásledovati a »špendlíčky jej z Brna vypíchali«.

Lidové Noviny tehdy dle pravdy konstatovaly, že red. Pelant byl z Brna vypuzen německými soudruhy, ale Rovnost směle to popřela a nám ještě hrubě vynadala. Tak umlčováním, zatajováním skutečného stavu věcí pracovala k »nápravě« a nyní se hrozí smutného fakta, že němečtí vůdci mají posud silnou oporu proti ní mezi příslušníky české sociálně-demokratické strany.

Ovšem, red. Tusar nebyl vyslán do Brna, aby v díle Pelantově pokračoval, nýbrž přišel sem proto, aby učinil konec jitření, rozbíjení strany. »A Tusar počal smiřovat to, co bylo mými snahami »rozvráceno«. Za dvě léta vypukl spor znovu s takovou silou, že musil přijít z Vídně dr. Adler a smiřovat tábory český a německý, uměle k sobě slepené. Podařilo se mu to — ale ne na dlouho, jak vidíme dnes; vojáci, kteří první lezli do průlomu, nepadli nadarmo.«

Článek Pelantův je pro nás zajímavý a poučný hlavně vylíčením hrozných kulturních poměrů, jaké v české sociální demokracii v Brně shledal. Proto citujeme doslovně:

Dělníci.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

To je česání pole hřebenem, kde by měl rýt pluh. A proto jsem začal v tomto směru mluvit a psát. A když v září 1902 konala se schůze všech českých stran pro českou školu v Brně, šel jsem tam říci své mínění.«

A tato činnost pro pravdu, uznanou a hlásanou Komenským a paedagogy celého světa, že dítě má být vyučováno v mateřském jazyku, zlomila Pelantovi v Brně vaz. Ve výkonném výboru strany, v němž byla polovina Němců a polovina Čechů, pustili se Eldersch, dr. Czech a Niessner do něj a nadali mu: »zkažených studentů, přestrojených národních dělníků, potrhlíků, hlupáků, zrádců« atd.

Z českých členů výkonného výboru ujímal se ho nejvýš jeden, poněvadž vesměs to byli stvůry německých vůdců, mrvaři, kteří o sobě vždy a všude říkali, že nejsou ani Češi ani Němci, nýbrž Moravci. — Ty strašné poměry v Brně a v okolí — bohužel — panují dosud.

Děti českých sociálních demokratů plní přelejvárny a to i v předměstích, kde je o české školy znamenité postaráno. Vůdci české soc.-demokratické strany sice proti tomu působí, ale jejich práce není ani soustavná ani dost houževnatá, vytrvalá.

Snad proto, že němečtí soudruzi při zápisu do škol vždycky zuřivě agitují pro přelejvámy a že čeští socialisti až posud při tom se všemožně vyhýbali nezbytným bojům s vůdci Elderschem, drem. Czechem a Niessnerem, kteří v brněnském obecním zastupitelstvu svého času prohlásili, že německé školy jsou pro české děti největším dobrodiním. I tento skandál snažila se Rovnost tehdy — zamlčeti.

Rovnost dnes volá soudruhy do boje za osamostatnění a ozdravění českého proletářského hnutí na Moravě. Bude to těžký boj, zejména v Brně a v okolí, kde tolik je těch českých soudruhů, kteří vyšli z německých škol a jejichž děti plní přelejvárny v Brně, v Král. Poli, v Husovicích, v Židenicích atd., kde se ty nezdravé poměry zatajovaly, udržovaly a kde se ponechával ve straně velký vliv lidem, které Rovnost teprve teď označuje jako traviče studní, česky mluvící Němce a nejnebezpečnější škůdce české sociální demokracie.

Z úvahy red. Pelanta lze se poučiti, jak dlouho a těžce hřešili i ti uvědomělí čeští soudruzi a vůdci proti věci, již nyní prohlašují za svatou a pro niž volají do boje. A boj ten bude těžký i tím. že poslanci české sociální demokracie ve Vídni jsou úplně pod komandem těch, proti nimž doma volají dělnictvo do zbraně.