Rok 1910: Proč se při sčítání lidu musela řada Čechů hlásit k německé národnosti?

Vlastenecká kresba s českým lvem z roku 1918.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Sčítání lidu

V prosinci 1910 má být, jak známo, provedeno v Rakousku sčítání lidu podle národností. Při posledních sčítáních byla určována národnost podle nesmyslného pojmu »obcovacího jazyka«.

Českému dělníku, který byl zaměstnán u německého fabrikanta, českému nájemníku, který bydlel u německého domácího pána, českému člověku, který dlel právě v nějakém německém kraji, se jednoduše řeklo: Ať je tvůj mateřský jazyk jakýkoliv, ať jsi jakékoliv národnosti, musíš prohlásit za svůj obcovací jazyk, čili jak Němci říkají, za svoji Umgangssprache, jazyk německý, neboť tímto jazykem obcuješ se svým chlebodárcem nebo se svým vnějším okolí, je to tedy tvůj obcovací jazyk.

Takovým způsobem byl český národ při posledních sčítáních lidu ochuzen o tisíce a tisíce svých příslušníků; napočetli nás mnohem méně než nás jest a protože se namnoze podle počtu měří, naměřili nám pak méně práv, zejména volebních práv, než nám patřilo.

Aby zjednali pro příští sčítání lidu nápravu. podali naši poslanci v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny při projednávání rozpočtu ministerstva vnitra návrh, aby bylo příští sčítáni lidu provedeno nejen podle obcovacího, ale také podle mateřského jazyka.

Návrh ten byl přes odpor Němců zástupci ostatních rakouských národů v rozpočtovém výboru přijat a vláda byla zvláštní resolucí vyzvána, aby příští sčítání lidu provedla také podle jazyka mateřského. Ale vláda se cítí, co jí tedy záleží na poslancích? Včera bylo uveřejněno v říšském zákoníku nařízení ministra vnitra ohledně příštího sčítání lidu.

A z nařízení toho vysvítá, že sčítání to provedeno bude bez ohledu na poslední usnesení rozpočtového výboru na základě řeči obcovací a ne na základě řeči mateřské.

Jak dlouho ještě budou sociálně-demokratičtí řečníci a redaktoři namlouvat lidu, že má rakouský parlament nějaký význam a nějaký vliv na státní správu?

Máme konstituci, ale na papíře, máme lidový parlament, ale bez moci, protože jeho poslanci nedělají lidovou politiku, to jest politiku rázného, přímého odporu proti c. k. absolutismu, který v Rakouska bují.