Rok 1910: Veselá příhoda o ananasu a podvedeném celníkovi

Ananas.
Kresba ananasu chocholatého (Ananas comosus) z roku 1749.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Co je ananas?

Můj přítel přivezl mi ondy z Hamburku krásný ananas. Veliký jako meloun a zlatý jako slunce.

Pln radosti nesl jsem ho domů, zaobalený do novin. Jen listnatá špička vyčuhovala. Na rozhraní Prahy zastavil mne akcizák.

„Co to máte?“

„To je ananas,“ odpovídám poctivě. Myslím si, že těch pár krejcarů akcizu mohu zaplatit, když jsem tak lacino k drahému ovoci přišel.

„A prosím vás, řekněte mi, co je to?“ ptá se mne bodrý akcizák a prohlíží zvědavě poodhalený krásný plod. Dostal jsem šibalský nápad.

„To — to je takovej africkej kaktus!“ poučuji ho.

„A nejí se to?“

„I kde pak, to byste si pěkně rozpíchal hubu a ještě byste se mohl otrávit.“

„Ale, ale, podívejme se,“ žasne akcizák, „a z Afriky, povídáte, že to je? A nezmrzne to, když to jen tak nesete?“

„I ne, já mám jen pár kroků tuhle a hned ho dám do kořenáče do tepla.“

„A kvete to?“

„Jednou do roka kvete tuze krásně.“

„’dyby tak vašnosti, měli někdy sazeničku, to bych měl taky rád doma. Odpustějí...“

„S pánembohem.“

Doma jsem si pak blaženě pochutnával na ananasu. Kdyby mne byl viděl akcizák, jak by byl litoval mého mladého života.

Poznámka Bejvávalo.cz
Akcíz byla neoblíbená potravní daň, kterou tehdy Rakousko-uherská monarchie vybírala z potravin dovážených do Vídně, Prahy a dalších velkých měst. Označení akcizák bylo lehce hanlivé označení pro úředníka, který tuto daň od lidí vybíral.

Výběr daně z potravin, dnes bychom řekli spíš cla na dovážené potraviny, fungoval i po vzniku Československa. Clo se tehdy vybíralo na hranicích Prahy, Brna a Bratislavy. Výběr akcízu byl u nás zrušen až v roce 1942.