Farář a křesťanská láska.
Píše se nám z Poštorné: V Cáhnově přistihla pí. F. v neděli 19. m. m. svou služku Antonii K., že má u sebe milého.
Za to jí v pondělí ráno přísně pokárala, ano, pohrozila, že zavolá četníka a postrkem ji pošle do Poštorné k matce. Toho se děvče nesmírně uleklo. Myšlenka na takovou hanbu účinkovala na dívku hrozně.
Sotva se oblékla, vyběhla z domu, spěchala na nádraží, kde se vrhla pod kola osobního vlaku, jenž její mladé tělo na kusy roztrhal. Smutný skon dívky vyvolal v Cáhnově hluboké pohnutí a všeobecnou soustrast.
Jen pan farář, divoký bojovník křesťanských sociálu, zůstal až nekřesťansky chladným. Když zoufalá matka, vdova, přijela z Poštorné do Cáhnova, aby pohřbila svou nešťastnou dceru, navštívila také pana faráře a prosila jej, aby se k pohřbu dostavil a aspoň hrob vykropil.
Ale pan farář ubohou matku odbyl, aby si mrtvolu nechala k hrobu odvézt na trakaři a že on nikam nepůjde. A skutečné zakázal použití már, nepropůjčil ani kříže k pohřbu.
Teprv když rakev již spuštěna byla do hrobu přišel chlapec s křížem, poněvadž farář zvěděl, že lidé reptají. Tak »křesťansky« zachoval se farář k zoufalé matce nešťastné dívky, která nevhodnou hrozbou dohnána byla k sebevraždě.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1910: Zoufalý čin zamilované dívky a následná šokující reakce faráře“