Rok 1911: Jednoduchý trik, který vám může prodloužit život

Ženy.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

O prodlouženi života.

Jedna z podmínek k dosáhnuti dlouhého života je pravidelnost.

Tělo je jako hodinový stroj a udržuje se tím lépe v chodu, čím pravidelnější jsou jeho výkony a čím méně odchylek je v nich. Jídlo, spaní, práce, zotavení atd. mělo by býti pokud možno spojeno s určitou dobou denní. Návyk, jak známo, je druhou přirozeností člověka, a to nejen v ohledu náklonnosti a povahy, ale i pro život a zdraví.

Tělo a duch navyknou si v té míře na tato pevná pravidla, že se jim pak jejich úlohy a výkony v rámci tohoto pořádku a této pravidelnosti stávají dvojnásob lehčími, kdežto porušení pravidelnosti mívá za následek nechuť a nevolnost.

Slavný francouzský spisovatel Foutenelle, který dožil 100 let, praví o sobě: Každý z mých dnů byl předem uspořádán, a jen zřídka opustil jsem pevně stanovený plán.

Mé hodiny klidu, práce, zotavení byly přesně dodržovány. Ať jako samotář, nebo společník, vždy jsem v ruchu života klidně si zjednával pravidelnost pohybu a práce a tak kráčel jsem bez nejmenšího otřesu ode dne ke dni. od roku k roku.

Znám je v tomto ohledu veliký filosof Kant, o němž jeden z jeho životopisců řekl, že věžní hodiny kathedrály svoji úlohu přesněji nevykonávaly, nežli on. O 5. hod. vstával, o 10. hod. uléhal do postele.

Pití, jídlo, práce, procházky — vše bylo zachováváno s toutéž přesností. Při tom se snažil odstraňovati ze svého ducha vše, co by jeho klid rušilo. Veselá nálada byla jeho vůdčí hvězdou, která rovněž pomáhala dosáhnouti jeho osmdesátky.

Ostatně ani v tomto nechceme podporovat přemrštěnou pedanterii. Zde jako ve všech jiných poměrech životních platí Horacova střední cesta, kterou i Hufeland ve své slavné makrobiotice doporučuje. Všechno, co tuto střední cestu opouští ať v dobrém nebo ve zlém, ve vysokém nebo nízkém, mnohem neb málem, tvoři překážku dlouhého žití a zkracuje života běh.

Přesnější hranice této střední cesty musí určili každý svým vlastním náhledem, dle svých osobních a životních poměrů. Každý musí být do jisté mhy v tělesném i duševním ohledu svým vlastním lékařem a může sebepozorováním často nabýti mnohem přesnějšího úsudku o tom, co mu škodí nebo prospívá, nežli nejzručnější lékař.

Zvláště starším lidem, kteří mívají zpravidla více času a příležitosti k takovému sebepoznání, doporučuje se. aby svému tělesnému stavu věnovali pozornost a nabyté zkušenosti s jinými sdíleli.