Rok 1911: Proč nemáme vlastní módu a jen kopírujeme zahraniční módní trendy?

Máme vlastní módu?

Změna vkusu, mravu, jakož i mody měla v každé době své příčiny mimo rozpoložení národů a současné poměry zvlášť v cizokrajném vlivu.

Neboť trvalé potřeby, zákonitá nebo i jen mlčky spojitelná zařízení tkví přirozeně ve vlastnostech kmene, nejsou vydány rychlým proměnám: avšak způsob, jakým ukojují se okamžité potřeby, jaký kroj se voli a jakým zábavám se vzdává, jak dává si každý vyzdobovati svůj dům — to podléhá náladě dne, politickému sklonu.

Proto nejsilnější vliv měla na vývoj mody válka, státní svazy, úcta k mocnému nepřátelskému národu, a z Německa pátrali vždy za hranicemi, aby vyzvěděli, co je »dle mody«. Národové v udávání vkusu převládající se vystřídávali, vždy však byli karatelé, kteří žertem i vážně žádali, aby každý národ byl pamětliv svých vlastností, svá přáni ukojoval svým a čestným způsobem a zanechal opičáctví.

Bylo tomu tak přece však i ve světě vně Německa, že jeden národ udával ton, jak je to i v dnešní době, že jeden stav určuje modu. Nutno jen říci, že v Anglii a Francii po mnoha staletí stlačeny byly cizokrajné vlivy vždy na míru nejmenší, kdežto jsme my vždy brali z Francie mody dámské, z Anglie kroj mužů a z celého světa vkus umělecký.

To nezdálo by se mi osobně docela tak zlé, kdybychom jen též i v ostatním byli dobrými Evropany; avšak, aby byl udán jen jeden příklad: sledovati anglickou modu až do poslední nitky a tímže dechem snižovati a haněti anglickou kulturu, to nazvati mohu přece jen dětinským, neřku-li dokonce pošetilým.

Zdá se to však býti dávným německým způsobem, neboť již v »Altmodischen Kleiderteufel« Jana Ellingera jest tato posměšná příhoda: Turecký císař žádal ze zvědavosti na malíři, aby mu vymaloval typy jednotlivých národů v jejich osobitých krojích.

Malíř učinil tak s Francouzy, Italy, Araby a tak dále. Když došlo však na Němce, namaloval nahého muže, jenž nesl na ruce uzel s všelikým zbožím. Neboť Němci, domníval se, nemají asi vůbec samostatné mody, vypůjčují si tu onde záplaty.

Kroj, úbor je upřímným a vyzrazujícím udavatelem uměleckého vkusu. Dnes jest rychlý koloběh mezi uměním, zvlášť malířstvím a modou. Velcí umělci přesazovali svými díly svůj ideál krásy do života. Ale nejčastější a čím dále zacházíme tím zřejmější je to: nejčastěji dává charakter úbor obrazům.

Obrazy, ať už předvádějí látky biblické či mythologické, ukazují lidi v kroji doby vzniku nebo krátce pominulém. Po historické věrnosti tázaly se teprve doby meiningerských, když — vlivuplná, všechny umělecké obory přetvářející moda — zavedla se věda do umění. Doby s malebnými úbory mívaly takřka i malebné malířství, šaty lomených barev přinášely zamyšlené oko nudící malování.

A dále: Malíř renaissance a nové doby do 19. století vyjadřoval daleko více lidský a oděvový a tvarový ideál svých současníků než tvůrčí umělec našich dnů, jenž usiluje o to, aby vytvořil ze svých tvářnosti obraz, jemuž současníci a potomstvo má se podobati.