Rok 1912: K čemu je zneužívána památka svatého Václava?

Přilba svatováclavská.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Obnovují kult svatováclavský.

Od neblahého krachu svatováclavské záložny byl svatováclavský kult v Čechách zatlačen hodně do pozadí. Víra v moc sv. Václava byla krachem záložny zviklána.

Věřící si řekli: Jak může být patronem celé země, když nedovedl být patronem jediné záložny a nechal ji vykrást? Těch 500 hřiven stříbra a 120 volů, které za jeho panování museli odvádět Češi německému císaři, také mu nepřidává popularity mezi českým lidem.

A pověst, že dřímá v blanickém kopci a vytrhne se svým rytířstvem až povede se Čechům nejhůře, také již netáhne, poněvadž lid nahlíží do historie a vidí, že v dobách protireformace vedlo se Čechům tak zle, že hůře již být nemůže.

Tehdy Jesovité pronásledovali nejkrutějším způsobem české t. zv. kacíře, štvali na ně bigotního císaře, nejstrašnějšími mukami je donucovali, aby se odřekli lpění na Kristových evangeliích a podřídili se přikázáním církve, jež odchýlila se diametrálně od Kristova učení — a svatý Václav dřímal klidně v Blaníku se svým rytířstvem dále, jako by se nic nedělo.

Ostatně za dnešní vojenské techniky, v době dynamitu, manlicherovek, strojových pušek a rychlopalných kanonů by Václav s celým svým rytířstvem ničeho nespravil. K tomu poznání přichází i ten nejpověrčivější lid a proto sláva sv. Václava v Čechách bledne.

Klerikálové však pro své obchody a politické cíle potřebují nějakého svatého zemského patrona. V posledních desíti létech po krachu svatováclavské záložny zastával tu funkci sv. Jan Nepomucký. Ale někteří šťáralové pátrali po jeho rodokmenu v historii a shledali, že taková osobnost nikdy neexistovala.

Že byl kdysi a jakýsi děkan Johánek z Pomuku, ale ten nebyl utopen a život jeho nebyl takový, aby mohl být svatým. Tento objev byl ihned sdělen národu a klerikálové jsou pro to v úzkých. Chiméru, přelud uctívat jako zemského patrona to je na pováženou.

A Václav byl tolik kompromitován krachem svatováclavské záložny. Čekali tedy klerikálové plných 10 let. V té době fretovali se všelijak se sv. Janem. A nyní po 10 létech, v domnění, že se na krach záložny svatováclavské zapomnělo, začínají klerikálové dělat agitaci pro intensivnější oslavy sv. Václava, jehož svátek připadá na 28. září.

Pražský arcibiskupský orgán v tom směru již píše, burcuje, doporučuje slavnostní zvonění, střílení z hmoždířů, procesí s pochodněmi, pálení ohňů, pořádání poutí do Prahy zvláštními vlaky a všecky ostatní atrakce, jimiž oslňují lid o sv. Jáně.

Že všecky ty atrakce nemají s křesťanským náboženstvím nic společného, na tom jim nesejde. Potřebují oslnit lid pompou, aby ho k sobě připoutali.