Rok 1912: Nesmyslná ministerská podmínka pro práci telefonistky

O pařížských poštovních a telefonních úřednicích.

Causeur »Journalu« Gustave Téry píše o předpisu, že úřednice pošt a telefonu musí měřiti — 150 cm. délky:

»Zastihl jsem slečnu Martu, ležící na podlaze. Nohy měla přivázány ke skříni a ze všech sil táhla rukama za provaz, přivázaný u protější stěny pokoje.«

»Výborně!« pravil jsem. »Vy pěstujete švédskou gymnastiku, že? To je pro zdraví to nejlepší, co znám.«

»V tomto okamžiku, věřte mi, nemyslím na své zdraví. Bohudíky nic mi neschází! Snažím se pouze, abych se trochu povytáhla, prodloužila; jsem příliš krátká.«

»Koketko!«

»Ah, o to se tu nejedná. Prodlužuji se, abych si vydělala na živobytí. Schází mi ještě centimetr.«

»Vám schází centimetr, abyste si vydělala na živobytí?«

»Bohužel! Což jste si nevšiml, že měřím pouze metr čtyřicet devět centimetrů?«

»Na mou duši, toho jsem si nevšiml; jste přece docela souměrně urostlá. Ostatně to vám nemusí vaditi, noste vyšší podpadky.«

»Nuže pane, vězte, že tato výška úřadům nestačí. Chci se státi úřednicí na poště. Podle předpisu nemohu býti přijata, i kdybych měla sebe lepši kvalifikaci, jen tehdy, měřím-li metr a padesát centimetrů! A proto se vytahuji.«

»Prosím vás, jaký je to předpis? Stačí jim přec, přesvědčí-li se, že máte zdravé plíce, že dobře slyšíte a že máte hlasivky v pořádku... Ale výška? K čertu! Ještě u vojska tento předpis chápu, ale že by telefonistka musila měřiti metr a padesát, to mi nejde na rozum! Proč to, prosím vás, chtějí?«

»To nevím! Zeptejte se ministra pošt a telefonů!«

A statečně tahala dál...