Rok 1912: Nová svatba po rozvodu? Vyloučeno, i po rozvodu jste stále manželé!

Novomanželé.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Rozvod manželství

Pravidelné účinky manželství docházejí změny a obmezení při „rozvodu“. Rozvod netýká se podstaty manželství. I po rozvodu zůstávají manželé rozvedení sobě manžely. Rozvodem jsou toliko zbaveni závazku spolužití a povinnosti s tím spojených, jako konati manželskou povinnost, dále narozené dítě z ženy rozvedené po 10. měsíci po rozvodu nepokládá se za manželské a pod.

Jiné ale účinky manželství trvají, jmenovité povinnost zachovávati věrnost, zpravidla též povinnost mužova živiti ženu rozvedenou a samo sebou se rozumí, že rozvedený nemůže za živobytí druhého vstoupiti v nové manželství.

Mají-li však nastati účinky rozvodu, musí rozvod býti vysloven soudně. Často se stává, že manželé mimosoudně se dohodnou, že budou žiti odděleně. Taková úmluva jest bezúčinná a může na př. muž kdykoliv žádati, aby se žena k němu nastěhovala.

Soudní rozvod se pak může státi dvojím způsobem: buď z obapolného dohodnutí manželů soudu předneseného, nebo na žalobu jednoho proti druhému. V prvém případě je příslušný soud okresní, který rozvod vysloviti musí, když tři smiřovací pokusy minuly se s účinkem, manželé opětují svou vůli dáti se rozvésti a předloží smlouvy, jimiž již uspořádali záležitosti ohledně dětí, výživy a majetku.

V druhém případě je příslušný soud krajský, který po třech smiřovacích pokusech marně předsevzatých zahájí na žalobu process a vysloví rozvod jen tehdy, když se dokáže v processu, že je tu důvod k rozvodu. Důvody ty vytýká zákon příkladmo: cizoložství, odsouzení pro zločin, zlomyslné opuštění, nepořádný život, jímž značná část majetku druhého manžela neb dobrá pověst rodiny uvádí se v nebezpečí, úklady na život a zdraví, kruté nakládání, opětovné a těžké urážky, trvalé a nakažlivé nemoci.

Nejen však z těchto, ale též z jiných ještě příčin mohl by soud rozvod vyřknouti, na př. pro excesse v pohlavním životě, pro bezdůvodné odpírání manželské povinnosti, impotenci nastalou po sňatku (před sňatkem, je-li trvalá, jest vůbec překážkou manželství) epilepsii a pod. Při tom má soud vyřknouti též, zda pouze žalovaná strana jest vinna rozvodem, neb oba manželé, neb snad žádný, což má význam v ohledu majetkovém.

Vlastní majetkové poměry a pak poměry ohledně dětí zůstavuje soud k rozhodnutí manželům, a nedohodnou-li se, platí ustanovení zákonná.

Rozloučení manželství — t. j. úplné rozvázání svazku manželského.

Jeden případ rozloučení platí pro všechna manželství stejně: smrt. Smrtí svazek manželský přestává. Důkaz smrti lze nahraditi soudním prohlášením za mrtva, pak-li není nejmenší pochybnosti, že osoba nezvěstná zemřela; řízení jest velmi přísné.

Jest však otázka, zda a pokud náš zákon dopouští rozloučení manželství též za živa obou manželů tedy, že by i za živa obou se manželství rozvázalo a manželé byli svazku prosti tak, jakoby jeden pro druhého umřeli, tedy jmenovité v nové manželství mohli vstoupiti.

Zákon náš při řešení této otázky stojí zásadně na stanovisku názorů církví státně uznáných. Pro důležitost nutno podrobněji přihlédnouti na věc. Zákon ustanovuje:

1. Byli-li v čas oddavek buď oba manželé, neb třebas jen jeden z nich katolíkem, nelze vůbec manželství to rozloučiti za živa obou.
Rozhoduje tedy pouze náboženství v době oddavek. Pozdější změna nepadá nikterak na váhu. Svazek zůstane nerozlučitelným, třebas oba manželé změnili svou víru a třebas i se stali bez vyznání.

Rovněž naprosto nerozhoduje, zda bylo manželství uzavřeno církevně neb civilně. — Toto ustanovení jest přejato z církevního práva katolického, ale co zvláštního, ustanovení toto jest ještě přísnější než církevní. Církev totiž pokládá manželství přece jen za rozlučitelné za jistých podmínek, pokud manželé nevykonali soulož. Případ málo praktický sice, ale přece jen výjimka.

2. Zvláštní ustanovení má zákon ohledně rozlučitelnosti manželství židovských.
Za takové pokládá se to, kde v čas oddavek oba manželé byli židé a v čas rozloučeni aspoň ještě jeden z nich židem jest. Takové manželství lze rozloučiti za živa obou manželů buď po obapolném dohodnutí manželů (řízení jest nesporné, odbývá se před okresním soudem, jenž po předchozích formalitách rozloučení povoliti musí), nebo na žalobu mužovu (jen mužovu, ne též ženinu!) pro cizoložství ženino (řízení jest obyčejné sporné u kraj. (zemsk.) soudu; fakt cizoložství se musí prokázati.)

Formálně nastává rozloučení v obou případech teprve tehdy, když muž odevzdá ženě, neb jejímu zástupci t. zv. „list zapuzení“ (forma ta vzata ze starého práva židovského).

3. Pro všechny ostatní případy, tedy když v čas oddavek nebyl žádný z manželů katolíkem a když nelze pokládati manželství za židovské, tedy na př. pro manželství mezi protestanty, starokatolíky a pod., bezkonfessijními neb mezi bezkonfessijní osobou a židem uzavřené, platí, že manželství lze za živa obou manželů rozloučit i za těchto podmínek:
Předně musí manželé též v čas, kdy o rozloučení se žádá, býti buď oba, neb alespoň jeden z nich nekatolíkem. (Tedy v době sňatku oba nekatolíci, v době rozloučení alespoň jeden ještě). Jakého náboženství byli v mezičasí nerozhoduje. Přestoupí-li jen jeden, lze manželství rozloučiti, ale za rozloučení nemůže žalovati manžel katolík, dokud jest katolíkem, nýbrž jen druhý manžel nekatolík.

Druhá podmínka jest zákonný důvod. Zákon je tu velmi přísný. Zná jen šest důvodů a pouze z těch lze za rozloučení žádati. A sice jeden manžel má právo žádati (žalovati) za rozloučení, když druhý manžel:

a) dopustil se cizoložství,

b) když dopustil se zločinu, pro nějž byl odsouzen k žaláři nejméně pětiletému,

c) když opustil zlomyslně svého manžela a není-li jeho bydliště známo, když do roku na veřejné soudní vyzvání se nedostaví,

d) když činí úklady a nástrahy nebezpečné životu a zdraví svého manžela,

e) pak-li opětovné krutě se svým manželem nakládá.

Konečně šestý důvod, pro nějž ale musí oba manželé za rozloučení žádati, jest f) nepřekonatelná nechuť, která nemusí býti sice vzájemná, ale musí vždy oba manželé žádati za rozluku. Stejně však, jako v případech a)—e) nutno důvod přesně dokázati, tak i zde musí býti fakty dokázáno, že nechuť tu je a že jest nepřekonatelná, nestačí tedy jen tvrzení, třebas obou manželů souhlasné.

Řízení soudní jest v případě žaloby (a - e) resp. žádosti (f) velmi přísné. Soud (příslušný jest krajský [zemský]) zřídí zvláštního t. zv. obhájce svazku manželského, jehož povinností jest dbáti všeho, aby pokud možno nedošlo k rozloučení. Soud z vlastní své povinnosti musí dále má význam okolnost, kdo z manželů rozloučení zavinil, což v rozsudku musí býti vytčeno.

Zpravidla po rozloučení soudním nastávají tytéž účinky, jako po rozloučení smrtí, vždyť obojím se svazek manželský rozvazuje a mohou tudíž jmenovité oba z rozloučených manželů vstoupiti hned v nový sňatek, pokud tomu nevadí některá překážka neb závada již vyložená (n. př. žena musí čekati do slehnutí, resp. 6 (3) měsíců).

Výjimečně ale z ohledů na církev katolickou ustanovil v době reakce dvorský dekret z 26. srpna 1814, že rozloučí-li se soudně manželství křesťanské (srov. č. 3.), žádný katolík nesmí si vzíti rozloučeného manžela, dokud druhý rozloučený manžel žije a je-li snad rozloučený manžel sám katolíkem (srov. č. 3.), nesmí vůbec v manželství vstoupiti, dokud druhý rozloučený manžel žije. Tato překážka zove se překážkou katolicismu.