Rok 1913: Dámy, zapomeňte na starou módu a oblékejte se moderně

Rozumná moda.

Těsně přiléhavé, úzké šaty, když se začaly nosili, hlásajíce vládu »linie«, přinesly dámám mnoho posměchu z kruhů, tvořících obecenstvo stále se měnícího divadla mody.

Obecenstvo to tvoří částečně muži, ironisující, shovívaví, ale málokdy vážně rozhořčení nad výstřelky mody, pokud nositelce sluší a pokud ohrožují peněženku některého bližního a ne jejich, částečné pak ženy; tu opět jsou to jednak venkovanky, které líčí s humorem nové zjevy, které budily jejich úžas při návštěvě města.

Jednak ženy městské, jimž osud určil odříkání toho, co každou ženu tak těší: moci se zdobili a oblek měniti vždy dle nové mody; tato poslední část obecenstva mívá nejškodolibější úsudky — vždyť je v nich skryto tolik trpkosti!

Nejedná se však jen o posměšky, opravdovou škodu přinášely často příliš úzké sukně, nebezpečí ůrazu. Někdy třeba dohoniti vůz elektrické dráhy, jindy na vycházce nutno přckročiti malý příkop. Špatně odměřily delší krok mohl být příčinou pádu.

Ženy i dnes se drží nového v modě; i dnes mnoho dají za myšlenku vkusnou, ale ne již vše. Již neplatí, že žena mnoho vydrží pro krásu. Není jí toho již třeba. Řeklo se jednoduše: úzká linie zůstane, ale směšnost a nepohodlí musí zmizet. Hygiena tak dlouho byla v zapřísáhlém nepřátelství s modou.

Kolik let na příklad živily se humoristické časopisy vtipy na vlečky! Vtipy nepomáhaly, vyhlášky v parcích brojící proti vlečkám, žloutly. Nepomáhalo ani to, že mužský svět sáhl k svépomoci, či spíše k pomstě a že tu a tam byla některá vlečka jakoby nic přišlápnuta.

A ejhle! Paní Moda pokynula žezlem a sukně se takřka přes noc zkrátily a objevily se řady rozkošných botek a botiček koketně vyhlédajících z pod sukní. Hygiena při tom pochodila také dobře. Odstraněním dlouhých sukní zvýšila se znamenitě čistota a pohodlí. Či opravdu se moda s hygienou smířily a postupijí společně? Zatím by se tak zdálo.

Tvůrce dánského zdravotního systému tělocvičného J. P. Müller, libuje si ve své knize, že choť jeho odložila všecko četné, zbytečné a obtížné spodní prádlo — i šněrovačku.

Teď prý i v zimě nosí jedině lněnou trikotovou kombinaci. Ku podivu, jak to souhlasí s naší poslední zprávou o modním prádle! Mluví zde přesvědčení reformátora, který provedl svou ideu u vlastní ženy — či naivnost manžela?

Věříme rádi že muž tak rozumný jako J. P. Müller vybral si ženu rovněž rozumnou — ale kombinace jsou teď právě tolik v modě! A paní MülIerová je přece jen žena, a dle fotografií dvou pěkných chlapců v knize asi hezká žena. Kdo ví, jakých výsledků by se byl pan Müller doma dodělal, kdyby se nosily krinoliny.

Konečně Je vždycky lepší. Je-li moda rozumná, než naopak. Vždyť už, sláva bohu. došlo i na šněrovačku.

Co tu bylo poučování hned ve škole, co dobře míněných populárních článků lékařských v různých časopisech, co vážného varování na přednáškách. Jakoby hrách na zeď házel.

Ale teď dozajista bude šněrovačce v dohledné době konec, protože — už není moderní. Nosí se ještě, ale pravé linie, měkké a štíhlé, tvoří jedině postava bez šněrovačky. Poiret šije jen pro dámy, které šněrovačky nepotřebují. To je vítězství, neboť pomalu bude ji potřebovat málokterá žena.

Hlavní věcí je ovšem, nezačít ji nosit v mládí. Utvoří se prsní svaly, které jsou tělu dostatečnou oporou a mají význam pro lehkost příštích porodů. Typ dospělé ženy pak stane se vzácným, neboť nová žena, agilní, tolik nestloustne, práce nebo sport se postará o zachování pružnosti a zdraví.

Důležitým činitelem je v tom také změna vkusu. Dříve musela každá žena ztloustnout, měla-li se líbit. Těžko říci, zda na tom zhrubění vkusu byla vinna šněrovačka, která zvykala mužské oko na tvary příliš uplatněné, na kontury sesílené na úkor krásy, zdraví ipravdy, nebo hrubý vkus byl příčinou, že se ženy podrobovaly tyranii šněrovačky, aby nebyly podceňovány.

Nejkrásnější postavy řeckých žen nebyly by nijak nápadny, kdybychom je oblékly do moderních šatů, neboť všecky její údy byly vyvinuty souměrně.

Vkus, který bohudíky už přechází, cenil nikoli těla zdravá, ale chorobně vlastně přetloustlá, »třaslavě otylá«, jak to nazývá J. P. Müller, který je řadí do poslední třídy co do vývinu svalů.

Nesouměrná taková tloušťka, stěsnána do šněrovačky, budívala nejvíce komické pozornosti. Bylo málo mužů, kteří se uměli dívat na oblečenou ženu. Sestárli, než se naučili cenit mladistvou štíhlost a pružnost a nacházeli ji pak jen mezi žabkami.

Zlo není však vyhlazeno ještě úplně, a bude to ještě chvíli trvat Nedávno navštívila mne šestnáctiletá venkovanka. Černý sametový kostýmek, žlutý hedvábný šátek na hlavě a z něho smály se černé oči a červenaly tváře jako růže.

Byla v Brně nakupovat na zimu a na zpáteční cestě se u mne stavila. Koupila si v Brně také šněrovačku. Dosud ji nenosila, ale teď si vzala do hlavy, že ji také musí mít... Odkládá totiž selský šat, který nosí její matka, a chodí »po pansku«. Tělíčko má pevné, jako vytesané, silná v prsou a v pase štíhlá, člověk nechápe, proč si to mučidlo kupuje.

Přemlouvám, radím, varuji, asi marně. Snad dnes, když k ní mluvím autoritativně s výše své modní rubriky, spíše mi uvěří. Pravím tedy, mladá sličná venkovanko, tu šněrovačku zahoďte. Budete-li žít tak prostě a pracovitě jako vaše matka, nebudete jí vůbec nikdy potřebovat. Tak ráda na vás vzpomínám, jak pěkným pohybem kladete na rameno hrst jeteliny přidržujíc ji srpem.

Jak vášnivě jste tančila národní tance na sokolských hodech. Ve šněrovačce nebudete ohebná jako břízka, ale tuhá jako bezcitné dřevo. Váš hoch ucukne, až vám položí ruku kolem pasu.

Hlavní důvod si nechávám na konec: neříkám už, že to není hezké a zdravé, ale není to moderní. V Brně se to snad ještě nosí, ale v Paříži už ne.

Doufejme tedy, že započatý rozumný směr už moda neopustí. Odpustíme ji raději nějaký ten ejemerní příliš ztrnulý chochol na kloboučcích. Ten aspoň neškodí zdraví, nanejvýš kapse.

Celkem vzato, je teď teprve radost být mladou ženou, když umělecký vkus, kult slunce a vzduchu, zájem o sport se shodují s modou v požadavcích zdraví a krásy, třeba že si starý pán, pan profesor Thomayer, nedávno ve Zlaté Praze na tu »lidskou komedii« měnivé mody trochu zabručel.