Zrak chauffera.
O předmětě píší současně dva němečtí pracovníci: Freytag (Münchener medizinische Wochenschrift 1911 c. 6.) uvažuje úřední předpisy, vydané bavorským místodržitelstvím, jež regulují přijímání sil šoférských.
Rosenbauch (tamže, č. 9.) žádá, aby aspoň jedno oko bylo bystré.
Brýle jsou přípustny, ale jen do jisté míry — silná skla prozrazují vadné oko a kdo je musí nositi, nehodí se za šoféra. Ani súžení zorného pole (obzoru) není přípustno.
Seslabení zraku také vylučuje jím stiženého člověka z tohoto povolání, za to však daltonismus (barvoslepota) není překážkou šoférství.
Jiné poruchy oční, jež nutí odepříti přístup k této živnosti, jsou dále: kles víčka, obrny svalů očních (šilhání), zřetelné poruchy zorničky, defekt čočky a některá zevní onemocnění oční, tato však jen výjimkou.
Doporučuje se dále šoférům, aby nosili skla oční.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1913: Nové přísné požadavky na kvalitu zraku řidičů“