Rok 1913: Proč se z naší vlasti stala země alkoholiků?

Zamořené Rakousko-Uhersko.

Rakousko-Uhersko náleží k zemím, které jsou nejvíce alkoholem zamořeny.

Jmenuji na příklad Moravskou Ostravu, která vykazuje největší spotřebu kořalky v celém Rakousku, kde dělnické obyvatelstvo jest tím z největší části degenerováno, kde téměř každý obchod, do něhož dělník k obstarání svých nákupů vstoupí, jest současně prodejnou a výčepem kořalky, a kde kupec neprodá hutníku nebo horníku mouku neb kávu, nekoupí-li u něho současně kořalky.

Dle statistiky z r. 1903 činil v Rakousko-Uhersku konsum kořalky na hlavu v r. 1889 devět litrů, v r. 1912 dokonce jedenáct litrů.

V žádné jiné zemi nebyla vykázána tak veliká spotřeba kořalky jako v Rakousko-Uhersku. Téměř ve všech státech spotřeba kořalky klesla, u nás však přes to, že se zde vyrábí pivo a vlno, stoupla. Dokonce i Rusko má menší spotřebu kořalky než Rakousko-Uhersko.

A co činí se u nás proti nebezpečí alkoholu? Co se učinilo ve finančním výboru při poradě o projednávané právě dani z lihu pro potírání alkoholismu? Zhola ničeho!

Pan zpravodaj dr. Steinwender doporučuje totiž ve své zprávě — ve slovech byl pan dr. Steinwender vůbec velmi skoupým a zdá se, že neklade velikou váhu na to, aby parlament přesvědčil se o užitečnosti předloh, které zastupuje — aby návrhy, které směřují k tomu, by část výtěžku z lihové daně byla věnována na potírání alkoholismu, byly prostě zamítnuty, poněvadž není nutno, aby k takovému účelu bylo použito právě výtěžku určité daně.

Tato logika má přirozeně za následek, že se nedělá naprosto ničeho. U nás se podporuje výroba kořalky skutečně všemi silami, u nás se výrobci kořalky docela za výrobu odměňují, subvencují a platí. (Souhlas.)

Vychovatelé lidu, učitelé, trpí u nás nouzi a bídu, a to jak v Čechách tak i jinde. Svěřují se jim děti rakouských národů a nyní volají marně o pomoc všechny politické strany, aby dostali větší kus chleba. Jejich hlas zapadá jako skřek sovy v noci.

Učitelé nejsou slyšáni, že při výchově dětí nemohou žiti, ale hrabata a knížata, která vyrábějí kořalku, dostávají za výrobu jedu lidu od státu dary, téměř 30 milionů korun na různých subvencích, kontingentu, bonifikacích, na poshovění daní, vývozních prémiích atd.

Lze říci, že bonifikace a kořaleční kontingent nejsou u nás ničím jiným, než prémiemi placenými konsumenty velkostatkářům a kapitalistům za otravování rakouských národů.