Rok 1915: Nezoufejte, pokud vám nechodí zprávy od vojáků z války. Proč má pošta od zajatců z Ruska velké zpoždění?

Telegrafisté rakousko-uherské armády.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Nevzdávejte se naděje i když nemáte zpráv!

Ženy a rodiny v poli sloužících vojínu prožívají týdny plné nejistoty a úzkosti. Jen lístek polní pošty, jež oznamuje, že ten, o něhož tonou v obavách, jest živ a zdráv, jim dovedl rozzářiti oči a způsobiti krásný den.

Ale často červený lístek týdny nepřijde. A často minou měsíce a není nejmenší zprávičky. Co o tom myslit? Myslívá se obyčejně na nejhorší. Neprávem.

Dnes přinesla na příklad do redakce jistá soudružka lístek, datovaný v sibiřském městě dnem 8. prosince, v němž jí zajatý manžel přeje »šťastné a veselé svátky«; lístek došel do Vídně dne 22. února, tedy za více než 10 neděl.

Jsou případy ještě poučnější a my sami několikráte v listě psali o mužích, o jichž smrti došla rodině úřední zpráva a kteří pak psali, že jsou živi a zdrávi; o matce, která slavnostně dala pochovati mrtvolu »synovu«, jenž ji za několik dní na to oznámil, že se mu vede dobře.

Proč dopisy, hlavně od zajatců, na sebe dají tak dlouho čekati, vysvětluje informační ústředna Červeného kříže, která oznamuje: »Příbuzní zajatců bývají zbytečně ustrašeni. Zajatci v Rusku jsou velmi často převáženi z jednoho tábora pro zajaté do druhého, zpravidla daleko na východ.

Tyto cesty trvají velmi dlouho, jednak pro velkou vzdálenost dotyčných míst, jednak proto, že často se dělají zástavky. Také se zdá, že cestou je zajatcům dovoleno psáti jen v určitých obdobích. Dopisy a lístky potřebují mnoho času nežli se k nám dostanou. Ze Sibiře jsou psaní šest až osm neděl na cestě, protože procházejí také dvojí censurou, v Petrohradě a ve Vídni.

V Petrohradě, zdá se, je nedostatek censorů, kteří ovládají různé jazyky v Rakousku obvyklé, takže censoři dotyčného jazyka znalí jsou přetíženi prací. Doporučuje se tedy ve vzájemném písemném styku se zajatci psáti jen stručné lístky. Také je nepochybilo, že mnohé dopisy zajatců jsou zničeny konfiskací, jiné se cestou ztratí.

Zaručiti, že zajatcům dojdou peněžité obnosy, zaslané prostřednictvím Červeného kříže, není možno, dobře je posílati jen obnosy menší. Rozhodně se varuje před používáním různých soukromých agentur, které slibují dodání peněz zajatcům.«

— Nevzdávejte se tedy naděje, i když nemáte od svých milých zpráv. Nezoufejte!