Rok 1916: Je dětská hyperaktivita nebo porucha pozornosti známkou degenerace lidstva?

Degenerace lidstva

Dnešní dobou právem a přesvědčivě se dokazuje, že na běh života mimo mnohé jiné okolnosti neúprosně působí předkové, jejichž vlastnosti dědí potomci a další pokolení. Dědičností nezachovávají se nám totiž pouze vlastnosti dobré, nýbrž i choroby dědičné, vedoucí ke zrudnění (degeneraci), t. j. tělesnému, rozumovému i mravnímu úpadku lidstva.

Mimo vlivy dědičné přispívají ke zrudnění nevhodné křížení a vlivy společenské, jako boj o živobytí, život městský a velkoměstský, práce v továrnách, nezdravé byty, chudoba, nepřiměřená strava, otravy vznikající při řemeslech i svévolné (alkoholem, tabákem), nakažlivé choroby a mnohé jiné příčiny.

Ba i civilisace a kultura působí mnohým směrem na oslabení lidského pokolení a tím na nedostatečnost zárodečných hmot. Výsledkem toho jest zrůdnění a ubývání porodů, které budí vážnou pozornost sociologů.

Jaké jsou duševní známky zrůdnění?

Duševní známky zrůdnění nejeví se pouze vyjádřenými duševními chorobami, nýbrž mnohem častěji pouze různými nervosami, které se rovněž neúprosně dědí. Jeví se dále úchylkami charakterovými a různými odchylkami rozumovými, které mnohdy ani neruší pravidelného běhu životního, a proto se nepokládají za chorobnou přítěž.

Degenerovaní nejsou tedy jen lidé slabomyslní, blbí, epileptikové, avšak i různé povahy výstřední, podivínské, zločinné, perversní povahy náruživé, tíhnoucí ke karbanu, pijáctví a jiným nepravostem. Tyto povahové odchylky mají veliký význam již ve škole a v životě společenském.

Jsou to děti již ve škole špatně nadané, velmi trpící v prvních letech svého věku křečmi, později zmítané rozčilením, neklidem, třesením, různými záškuby svalovými, zvanými ticem. U mnohých dětí záhy shledáváme zvláštnosti povahy, impulsívnost chtění a konání, proměnlivost v pocitech a náladách, lenost, zlomyslnost, vzdorovitost, drzost, hrubost, lživost, zlodějství, chození za školu, tuláctví (zvláště charakteristické pro děti pijáků).

Tyto vlastnosti jsou většinou na základě vrozeném a špatným vychováním mohou býti podporovány; než v četných případech ukazuje se i sebe lepší vychování marným. Jsou to děti, postižené opravdovým zrůdněním. V době pozdější vedle lehkomyslnosti a zhýralosti dostavuje se zločinnost, paličství, ztráta ušlechtilých citů (moral insanity, t. j. mravní otupělost), nedostatek citu k rodině, bližnímu; jsou to lidé bez bázně a kázně, nedbající ostudy a opovržení, ač bývají často schopnosti rozumové jinak zachovány.

U mnoha takových lidí se jejich duševní úchylka v životě ani neobjeví, nenarazí-li na úskalí. Než rodí se mnoho lidí tělesně i duševně nedostatečně vyzbrojených, nedosti pevných pro boj o život, takže sebe menší příležitost a náhoda neb nehoda, kterou zdravý člověk přežije bez úrazu, tyto lidi oslabené hned poráží, činí z nich zločince, prostitutky a pod.

Sem patří i přečetní lidé nervosní a předráždění, jak se s nimi setkáváme v životě společenském i veřejném. Tyto choroby jsou důležitější než vlastní veliké choroby duševní, jelikož jest jich více a jsou namnoze nepoznávány a význam jejich náležitě neoceňován.

Degenerační choroby nervové možno sledovati v literatuře, v umění a v celém životě. Nejedno neklidné soužití, nejeden hněv, výbuch vášně, slovní potyčka a trapné soudy pramení se z nervové choroby.

Není toho dosti, že se dědí tyto mírnější choroby duševní, ale jak ukázal věhlasný zakladatel nauky degenerační Ben. August Morel, lékař francouzský a ředitel ústavu pro choromyslné v St. Jonu u Rouenu, dědičnost chorob duševních může nabýti rázu progresivního, postupujíc od tvarů lehčích k úkazům stále těžším.

Morel podle svých zkušeností sestavil stupnici, podle níž postupuje zhoršování. První pokolení liší se od normálních lidí na př. jenom prchlivostí. Ve druhém pokolení vyskytují se těžké jevy mozkové: padoucnice, hysterie, hypochondrie, záchvaty mrtvičné. Třetí pokolení má mezi svými členy jednotlivce od narození neodolatelně tíhnoucí ke zvrácenostem, výstřednosti a zločinům. Ve čtvrtém pokolení bývají již osoby hluchoněmé, slaboduché i úplní blbci neb osoby, které záhy zblbnou.

Rodina vymírá jednak pro zakrnělost ústrojů pohlavních, jednak proto, že společenské poměry zamezí obmezenci přístup ke sňatku, ba že si taký jednotlivec pro své vady vůbec již nezíská přízně druhého pohlaví.

Chorob duševních, zatíženců ve statistikách ústavů přibývá. V ústavech pro choromyslné shledáváme 67% až 90% degenerovaných.

Tak se jeví zrudnění po stránce tělesné a duševní.