Rok 1917: Nejsou hřebíky! Co s tím?

Hřebíků není...

Píše nám čtenář: »Potřeboval jsem zatlouci bedničku na poštu. Odebral jsem se k veliké firmě železářské, abych si koupil jen něco málo hřebíčků.

K úžasu jsem se dověděl, že hřebíčků nemají. V zásuvce válelo se trochu větších hřebíčků na tesařskou práci. »To je celá naše zásoba — hřebíků nebude,« pravil mi prodavač.

Protože hřebíky byly tlusté skoro jako prkénko bedničky, poděkoval jsem za nabídku a šel jsem k ještě větší firmě. Jak jsem řekl slovo »hřebíky«, dostal jsem za odpověď: »Nemáme.«

»Pro boha,« zvolám, »ani ne štipec hřebíčků?« »Nu, trochu maličkých zde ještě bude,« a kdesi ze zadu ze skladiště sehnalo se pro mne, jako známého, ještě trochu hřebíčků.

Za mnou člen Národního divadla chce hřebíky. »Nemáme.« Poradil jsem mu, že u první firmy mají trochu těch větších. Vystřelil z krámu a šel je k první firmě dobrat. Koupil-li jich za dvacet krejcarů, není dnes v Brně hřebíků vůbec.

Továrny zabývají se výrobou válečných věcí, mnohem lépe placených, a výrobou takových maličkostí jako hřebíky se již neobírají.

Poštovní bedničky mohou se posílat otevřené, jako kdyby nebylo dnes ještě málo reklamací o ztracených poštovních zásilkách ...«