Rok 1919: Smutný začátek adventu v mladém Československu

Počátek adventu.

Prvý den prosincový uvedl se slabým mrazíkem.

Netrvala jeho sláva dlouho. K poledni bylo všude zase bláto, ostatně už obvyklé.

Máme advent. Doba, kdy se očekává příchod toho, jenž přijíti má. Oním toužebně očekávaným byl ještě před rokem pro nás mír. Nyní potřebovali bychom něco jíného.

Denní svízele se zásobováním, otopem, svítívem, obýváním, ošacováním doléhali na nás stále a stále.

Sliby, kterými isme živili své naděje, dávno vyprchaly a pozbyly účinnosti i důvěry. Čekáme tedy toužebně příchodu nového lepšího života.

Prvý den adventní nepřinesl nám však daru příjemného. Ihned z rána dolehl na nás všecky, kteří jsme nuceni bydleti na předměstích, v podobě zvýšeného jízdného na pouliční dráze. Bylo z toho tu onde ještě několik dlouhých otazníkových tváří a mnoho vysvětlování.

Ale lidé zvyknou si na vše. Postesknou si, pobručí si, ale na konec smíří se a platí.

Ne, náš advent nezačal příjemně.