Rok 1919: V čem je americké školství lepší než naše a čím bychom se měli v USA inspirovat?

Děti ve škole.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Školství v Americe.

O školství v Americe napsal Karel Velemínský významnou knihu, ve které podává nám názor na tamnější školu a výchovu mládeže. Kniha jest nejen zajímavá, ale i významná ukazujíc nám, jak v Americe jest školství na vysokém stupni rozvoje, jak v mnohém předstihuje naše školství.

Bylo by věru záhodno, aby i u nás školství, jeho účel byl také tak pochopen jako v Americe, aby i u nás se stalo srdcem republiky. V knize (vyšla u Borového v Praze) praví spisovatel:

Američané nemajíce tradic, šli jinými cestami, školství vyvíjelo se jinak, než u nás. Podnět k pokroku jde tam od dola. Touha, míti co nejlepší soustavu školní, stala se Američanovi více než vykonáváním povinnosti sociální, stala se vášní.

Američané v mnohém uskutečnili ideály Komenského a Tolstého.

Americký reformátor paedagogický Parker, pravil: „Veřejné školství je srdcem republiky.” Škola je pro dítě, zdůrazňují Američané a americká škola dýchá duchem volnosti, samočinnosti žákovy. Rukodělné vyučování v amerických školách uskutečnilo zásadu: učiti se prací. Američané uvedli do svých škol volnost, práci, žákovskou samočinnost — život.

Ideál Tolstého: školství vychází z lidu a v jeho rukou zůstává, je v Americe skutečností. Školní zřízení je americké, lidové. Instituce, jako je washingtonská kancelář výchovná, bude zavedena jistě i u nás.

Péče zdravotní předstihuje naše přání, péče o děti velkoměstské, venkovské, nalézá uskutečnění ve volné dopravě dětí. Je přirozené, že při americké svobodě vzniká mnoho škol soukromých, církevních i výdělečných.

Zákony školské v Americe nevynucují pokrok školství, ale působí jen mravním tlakem, stát nezasahuje do práv rodičů, zajišťuje však mládeži právo na ochranu a výhodné vzdělání. Laické rady škol, dávají přirozeně přednost praktickým oborům a teoretické studium a uměleckou výchovu rádi považují za přepych.

Proto povznésti úroveň lidových rad školních, vymýtili z nich slepé vlastenectví místní, protekcionářství, je prvním požadavkem. Správa a vývoj školy ponechává se obci, městu; v mnohých případech kraji. Stát jen málo zasahuje, vždyť i náklad většinou nese obec.

V občanských radách školních není byrokratismu a ústřední úřady jsou jen rádci. Severní Amerika již vytvořila výchovné formy demokratického státu.