Rok 1920: Jak dlouho dokáže člověk vydržet bez jídla?

Muž se psem.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Jak dlouho možno hladověti.

Před lety způsobila značný rozruch zpráva o mistru v hladovění Thannerovi, který vydržel se postíti po 40 dní. Vytýkalo se mu ovšem, že mohl tak učiniti jen proto, že přijímal vodu, což mu jedině umožnilo tak dlouhou hladovou kuru udržeti.

V současné době pokusil se o totéž irský lordmajor z Corku, Mr. Mc Swiney, kterého však vedly k tomuto kroku důvody politické. Dosahuje právě v těchto dnech jako politický věžeň brixtonský v Londýně rekkordu Thannerova (Mr. Mc. Swiney byl uvězněn, poněvadž choval u sebe otisk šifrovaného písma policie, resoluci obecní rady v Corku na podporu illegální organisace Sinfeinovců a otisku své řeči, hájící tuto organisaci).

Jeho hladová stávka vyvolala v zahraničním tisku hlasy uvažující o tom, jak dlouho člověk je vůbec schopen hladověti. „Dresdner Neueste Nachrichten“ píší o tomto problému takto:

Je známo všeobecně, že člověk i zvíře tráví ze zásob tuku a bílkovin vlastního těla, když mu bylo zabráněno přijímali potravu. Proto je také hubnutí prvým příznakem, který pozorujeme, když nedostává se mu potravy. Stupeň tohoto hubnutí pohybuje se ve velmi širokých mezích.

Přidržujeme-li se pozorování, která byla učiněna na velkých mistrech v hladovění, můžeme určití, že na př. Cetti za deset dní postu ztratil na váze 5,9 kg a Succi za dvacet devět dní 12,2 kg. Přitom nesmíme zapomínali, že orgány reagují velmi nestejně.

Jistý člověk, jenž zemřel hlady, ztratil 96 % tkaniva tukového a 53 % na váze jater. Váha jeho svalů klesla na jednu třetinu a stejný úbytek byl stanoven u ostatních orgánů mimo nervový systém a srdce, které tolik neutrpěly a jejichž váha zůstala nezměněna až do smrtí. Ztrátami, které utrpí svaly po dobu hladovění, stupňuje se ochablost svalstva do značné míry.

Později nastává delirium a v něm nutno také hledali příčinu, že bibličtí proroci byl tak vášnivými přívrženci prodloužené hladové kury. Zvláště v osamění přináší toto delirium vidění, která se stupňuje k divokým fantastickým představám, když hladovící jest v nějaké pustině zanechán úplně sám.

Jestliže se však pokus příliš protáhne, dostaví se konečně stav zatemněný, který přejde ve smrtelný spánek, když tělesná teplota klesla až na 26 stupňů. Dospělý člověk je schopen za normálních poměrů vzdorovati hladu po více týdnů, naproti tomu kojenec může vydrželi bez potravy nejvýše pět dní.

Úhrnem možno říci, že obyčejné nastává smrt, když úbytek na váze dosáhl dvou pětin původní váhy. Při tom však se předpokládá, že hladovící člověk nepřijímá vody, poněvadž voda podporuje vyměšování a proto zabraňuje otravě organismu, což přivádí prodloužení vysilovacího procesu.

Vzdorná síla hladovícího závisí také na druhu potravy, kterou přijímal před začátkem postu; neboř čím více tuku se v těle nastřádalo, tím volněji pak pokračuje stravování zásob bílkovin. Při tom hraje také důležitou roli systém nervový, poněvadž psychický vliv je tak pronikavý, že dovede potlačiti pocit hladu.