Rok 1920: Těžký život běžných obyvatel Moskvy za časů Lenina

Osud buržoasie v sovětovém Rusku.

Bohumír Šmeral líčí v „Rovnosti“ dnešní poměry v Rusku.

Je samozřejmo, že jeho komunistické oko vidělo velmi růžově, ale poměry jsou takové, že jejich černá barva pronikla ostře ať se p. Šmeral díval jak chtěl stranicky.

Dělníci, to jest bolševici prý se mají dobře. Za 7—20 rublů dostanou na poukázku oběd a v jejich prodejnách všecky předměty denní potřeby jsou levné.

Za to ovšem 80% lidu v Moskvě nebo v Petrohradě, tak zvaná buržoasie, to jest lidé, kteří netáhnou s bolševiky!

Ti musí platit — dle cifer dra. Šmerala — za to vajíček 2500 rublů, za libru chleba 250, za sklenku limonády 100 rublů atd. Kartáček na zuby — potřeba, o kterou bolševici nestojí — se dostane jen za 400 rublů, špulka nití za 500 rublů atd.

Trudné poměry, ostře charakterizuje výrok knihy kupce Sitina, který se hlásil u komisařů o práci. Pravil:

„Vy jste nás zlomili tak důkladně, že ani necítíme, že jsme zlomeni. Já se divím, že Lenin nevydá dekret. Každý, kdo měl v starém světě přes 20.000 rublů ročně, na znamení hanby musí chodit po chodnících ulic po čtyřech, také bychom se tomu podvolili a za týden by shledávaly naše vlastní ženy, že je to nejen přirozené, ale dokonce moderní a hezké.“

Dr. Šmeral v tom, rozumí se, vidí, že se ruský národ už docela smířil s nynější bídou a násilnictvím.