Rok 1921: Mohou si lidé zvyknout na bombardování svých domovů?

Shazování bomb z letadla.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Strach při leteckých útocích.

Při leteckých útocích činil Hocke pozorování, jak působí strach na lidský organismus.

Shledal, jak sděluje Věda přírodní, že si člověk může na situaci zvyknouti tak, že se stává až lhostejným. Ba, někteří lidé se otužili do té míry, že ve svrchovaném nebezpečí sbírali na památku úlomky pum právě vybuchnuvších. Dá se to částečně vysvětliti tou okolností, že byly dávány poplašné signály, i když nebylo přímého nebezpečí.

Zajímavo je, že i zde stoupá účinek na nervstvo se silou zvukových účinků útoku jako při bouři. Bylo pozorováno, že strach obyvatelstva byl tím větší, čím byla větší tma. Lidé, nuceni k pasivitě (nemocní), snášejí situaci daleko hůře, než lidé volní.

Strach vyvolává u lidí, kteří prožívají útok, různé příznaky: bledost, třesení, hysterický smích, poruchy činnosti srdeční, žízeň, akutní průjmy, časté močení, mechanické modlení, poruchy spánku (příliš živé sny). Nikdy však nešlo o trvalé následky.

Oběti výbuchu souhlasně udaly, že nevnímaly téměř ohromného zvýšení tlaku při výbuchu. Ztrácejí i orientaci časovou a nedovedou udati ani přibližně, jak dlouho vězely v troskách.

Někteří lidé se krátce pomodlili »za své hříchy«, ale nejčastěji byli úplně lhostejní, nebo měli zájem o malicherné věci, neudávají však, že by se jim byl vynořil průběh minulého života.

Průměrná duševní vzdornost moderního městského obyvatelstva není tedy špatná.