Rok 1921: Ovládání počasí - jak vyvolat bouři nebo krupobití?

Déšť.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Umělý déšť.

Období nesmírného sucha a parna, jež se sneslo nad západní Evropou, je příležitostí k novým diskusím o umělém dešti.

Francouzský meterolog Guilbert, který po dlouhá léta studoval tvoření se mraků, má o dešti a o umělém dešti zvláště názory odlišné ode všech posud známých theorií. Podle něho jsou nízké a vodnaté mraky (cumulus) s to dáti jen deště zcela nepatrné. Lijavce padají toliko z mraků vysokých, sněžných (cirrus) a jsou působeny nikoliv srážkou par nebo nízkých mraků, nýbrž rozpuštěním ledových a sněžných kristalů.

Déšť je tedy funkcí teploty a podléhá jedině změnám tepelnými Dopouští-li tomu teplota, sníh vysokých mraků se roztaví v jisté výši (3000, 2000, 1000 metrů), je-li však teplota příliš nízká, sníh se spustí až k zemi: sníh zimní. Je-li tomu tak, jsou tyto sněžné mraky mnohem hutnější než zředěný vzduch oblastí, kde ony sídlí.

Ve většině případů jsou tenké, i jest snadno pochopitelno, že uchváceny vzdušnými proudy a dík své velké ploše nosné »plují«, byť si specificky těžší, než prostředí, v němž se vznášejí. Jsou však také — ve výši 5000, zřídka pod 4000 m — mraky velmi mocné, které se podle Guilberta udržují jen jakýmito divem rovnováhy. Z nich pocházejí bouře, lijáky, někdy krupobití. V dobách sucha jako letos jsou však velmi vzácné a dávají jen slabé pršky.

Podle Guilberta bylo by třeba vnésti v tuto výši akci výbušných látek, které by porušily labilní rovnováhu mraků a způsobily pád ledu, sněhu, deště. Podle něho vzlétly by aeroplány nad oblast těchto mraků a vrhaly v ně výbušné látky, ale možná také prý, že by stačilo obejiti se bez explosí: letadla, vznesší se do mraků samotných, způsobila by v nich svými evolucemi slabé vzdušné víry, jimiž by se labilní rovnováha porušila.