Rok 1922: Deštník - zajímavá historie vynálezu s orientálním původem

Z minulosti deštníku.

Ačkoliv si dovedeme jen stěží představit, že byly doby, kdy lidé tohoto jednoduchého ochranného prostředku proti dešti postrádali, bylo tomu přece tak.

Deštník je vynález poměrně mladý, nemá ještě více než 150 let. Ovšem, že deštník, jaký známe nyní, v nynější úpravě a podobě. Lidé, kteří se nechtěli vydávat na pospas přívalům vody, a jimž nebylo nikterak příjemno, promoknout skrz na skrz, přemýšleli usilovně, jak nemilému nebezpečí zabránit.

Malý pravzor měli v tuhém, neohebném slunečníku orientálců, kteří ho užívali proti žhavému slunci svého horkého nebe. Ale tento slunník byl výsadou pouze vznešených osob, které se mohly obklopit služebníky, aby jim tuto ochrannou stříšku nosili nad hlavou.

Orientálský slunník tvořil také důležitou součástku při středověkých mysteriích. Mělo-li se zabránit potopě, objevil se slunník velikých rozměrů, aby ochránil Samého Boha otce od hrozivých přívalů nemilosrdné vody, kterou ve svém spravedlivém hněvu na zemi seslal.

V sedmnáctém století hotovily se deštníky ze silného plátna. Byly těžké a nemotorné, zvláště bylo-li příliš větrno, a proto se později plátno zaměnilo za lehčí látky. Ale to byl jediný pokrok za dlouhou dobu, a to pokrok nevalně významný.

Teprve v roce 1768 našel se jakýsi kupec vynalézavý, jehož jméno se však nezachovalo, a toho napadla duchaplná myšlenka, přeměnit nepraktický deštník, který se nedal zavřít v nástroj poněkud obratnější tím, že ho opatřil zvláštním mechanismem, tak že se látka střechy dala stáhnout.

A tak byl konečně vynalezen první deštník, který záhy našel množství přívrženců. Ba našlo se mnoho těch, kteří si nový vynález tak zamilovali, že bez něho vůbec nevycházeli a brali jej s sebou i tehdy, kdy se na obloze neukázal ani nejmenší mraček.

Po čase přišla ze Španělska moda, dělat deštníky hedvábné a různých barev.

Dnes jsou všecky deštníky černé a všecky se sobe podobají — a proto snad se jich tolik ztrácí.