Rok 1922: Němci v českém pohraničí vymírají: myslí jen na zábavu a nechtějí děti!

Neplatí to i pro nás?

Německy sociolog Vilém Winkler vydal v Lipsku nedávno pozoruhodný spis „O životě národů a o smrti národů“, v němž ukazuje na velikou úmrtnost mezi Němci v Čechách proti Čechům a přichází k úsudku, že Němci v sudetských zemích (Čechách, Moravě a Slezsku) nebudou moci svoji ztrátu úmrtností utrpěnou nijak vyrovnali porody.

Německý národ v uvedených zemích nalézal se již před válkou v jakémsi úpadku a válka tento vývoj ještě urychlila. Jed moderní kultury, kramářský duch, lakota a požívačnost zachvátila širší kruhy. Mladík se rozmýšlí vésti k oltáři dívku, poněvadž by přišel o svobodu a nemohl by holdovat různým radovánkám.

A ožení-li se, pak si nevolí nevěstu dle charakteru a pracovitosti, nýbrž dle výše věna, i kdyby třebas nebyla zdravou a hezkou. A mladí manželé touží nikoliv po dětech, nýbrž po radovánkách.

Počítají, kdyby byly zde děti, oč méně by bylo peněz na bio, kavárnu, společnost, módu a různé tretky.

Podobně uvažovali staří Řekové, než zahynuli, tak myslili Římané, dříve než je Germané porobili.

Uvedený sociolog klade na to důraz, aby německý lid v českých zemích potřel jemu nebezpečný egoismus, a aby se prohlásil pro altruismus, aby obmezil starost o sebe a myslil více na celek a národ.

Winkler praví, že více prospěje svému lidu a národu, kdo mu vychová několik zdatných a zdravých dětí, než ten, kdo umí sebe víc písní pro kneipu a kdo sobe hlasitěji křičí „hurrah“.