Vhodné vánoční dárky.
Nyní je doba záhadných povzdechů, výmluvných pohledů a neurčitě formulovaných řeči, vět bez podmětů, ale za to s přesně formulovaným předmětem; tyto řeči se pronášejí s takovým citem a s takovým důrazem, že adresát se musí stavět dokonale hluchým a slepým a těžko se mu je odmítá pro nepřesné adresování.
Němci tomu říkají mluveni »ins Blaue hinein«. Manželka praví: »Já jsem tuhle viděla kožišinu, takovou bych si přála.« Anebo: »Mělo by se koupit pro naši Františku něco teplého.« Anebo: »František by potřeboval bot.«
Jenom děti hovoří velmi přesně, pronášejíce s patřičným důrazem: »Viď, že mně Ježíšek přinese pannu, nádobíčko a kočárek. Ať mně přinese také kuchyňku. Ať nezapomene také na medvídě. Já nechci, aby mně Ježíšek přinesl šátek na krk.«
To je ostatně dobře, když se mluví tak zřetelně. Ale co dá mnohému přemítáni, než vymysli, čím by koho podaroval.
Aby ulehčily toto těžké myšlení, doporučuji obchody pouze a výhradně svoje zboží za nejvhodnější vánoční dárek. Tuhle jsme viděli ve skladě automobilů lesklou limousinu s nápisem »Vhodný vánoční dárek.«
Nějaký človíček bez límce v odřeném kabátě a v rozbitých botách se na to díval a pravil svému kamarádovi s jásotem: »Sláva. Já pořád přemejšlel, co starej koupím k vánocům a nemůžu na nic kloudnýho přijít. A tady to mám černý na bílým: vhodnej vánoční dárek.« Nato kamarád: »Já bych to auto starej taky koupil, ale voni by to děti polámaly.«
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1922: S humorem o hledání dokonalých vánočních dárků“