Rok 1922: Začnou školy vydávat vlastní peníze? Zlepšuje to výuku i kázeň žáků

Učitelka ve třídě.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Školní peníze.

Zvláštní prostředek, jak udrželi kázeň ve škole, objevil francouzský učitel Michel Lessieux.

Dal zhotovili ze starých sešitů jakési papírové peníze od 50 cent. do 1000 franků a vyplácí z nich hodným žákům odměny, kdežto od žáků, kteří se nějak provinili, žádá je jako pokutu. Kdo nemá, je zavřen po škole.

Aby tomu zabránili, musí se hoši vyplatit a proto si vypůjčují pokutovaní anebo pokutu tušící žáci tuto valutu od svých pořádnějších soudruhů. Děje se tak výměnným obchodem za hračky anebo různé jiné maličkosti, jež jsou jejich vlastnictvím.

Tato metoda má beze sporu mnohé výhody. Od doby, kdy byly zavedeny papírové peníze, zmenšilo se očividné procento těch, kteří zůstávali po škole: kdo se nějak provinil, obětuje své hračky ve prospěch disciplinovanějších.

Také se tak, učí žáci počítali a vyznají se dobře v penězích. Pěstí se solidarita, poněvadž »zámožnější« vyplácejí z trestů své méně slastné druhy. Učitel tak snadno rozpozná, kdo z jeho svěřenců je lakomý, kdo marnotratník, kdo sobecký a kdo altruista.

Na jednu nevýhodu, a to dosti nebezpečnou, však pan Lessieux zapomněl. Žáci mohou tak snadno nabýti přesvědčeni, které je velmi často hlásané, že za peníze se smí všecko.