Rok 1923: Co muži vědí o dámském prádle?

Žena s hřebenem.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Dámské prádlo.

Kdybyste se dnes otázali kteréhokoli muže, jaká je móda dámského prádla, mohl by to být člověk dámských věcí sebe lépe znalý, pokrčil by rameny, aby, je-li pomlouvačný, zítra o vás mluvil jako o člověku, který hltá pornografii, miluje kluzkost a zajímá se o dámské prádlo.

Neboť tajemství dámského prádla reklamuje se ženám. A tak skoro žádný mladý muž neví, zda se nosí košile s výstřihy srdcovitými, starogotickými či čtvercové, neví, co je to krajka a o vložce nemá nejmenšího zdání.

Neví, že je třebas k tomu, aby se jí dala provléknouti barevná stužka ani nic takového. Jsou muži, kteří vůbec nechápou, že dámská košile je bez rukávů (staré paní že nosí košile s krátkými rukávci), kteří nevědí, že na hrudi není žádných knoflíků, ale že bývají nitěné knoflíčky na ramenou, po případě vůbec žádné.

— To je náramně hezká dívka, jen kdyby... praví jeden zamilovaný mladý muž na plese.
»Nu?«
— Ale podívejte, nevím, jak vám, ale mně vadí, když se dívám na ty dekoltované dámy a vidím, že nemají košil...

Ovšem! Na nahém rameni není vidět žádné tkaničky ani kšandičky, na které by košile mohla držet, a pak se divte, milé slečny, nevyslovovaným podezřením tak hluboké nízkosti.

Což teprve takový živůtek, o jehož účelnosti neví nic devadesát procent mužů. Kalhoty? Oh, ano, někdy je vítr neslušný a nad punčochou je vidět nějaké háčkování. Ale víme jistě, že to není košile?

Kdo třeba ví, že dáma nosí pravidelně dvoje podvazky? My nosíme jenom jedny, ale jaké to bylo dlouhé přemýšlení, když jsme se po prvé rozhodli pro dámské podvazky — a teď jak je obléci. Patří ten knoflík dozadu, či dopředu, strojíme se do podvazků napřed, dáváme je nahoru na prádlo, či jak?

A tak tedy víme dobře, jakou kůži má na sobě žralok, víme, jak byl asi oblečen třetihorní plesiosaurus, ale nevíme, jak se oblékají lidé. Víme jenom, že se tajemství dámského prádla reklamuje ženám, mluvíme dokonce o tom, že podobně jako v Anglii a Německu neměly by býti ani u nás vystlány výkladní skříně dámským prádlem, aby se nám tedy saiský obraz zastřel úplně. Již tak se vidí skoro pohoršení v tom, stoupne-Ii si mladý muž před takový výklad, neřku-li, aby se objevil ve výstavě dámského prádla.

O látkách přirozeně nemáme tušení ani nejmenšího. Víme, že naše košile jsou plátěné, mušelínové, zefírové, naše kalhoty z týchž látek nebo z kepru — ale víme třeba, co je to batist? Odkud bychom to mohli vědět? Odkud bychom mohli znát tu jemnou, skoro průhlednou látku? Z kapesníků? My nenosíme batistových, ani v horní kapsičce ne.

Řeknete mi: »Rády bychom vás poučily o svém prádle, řekněte jak?«

— Mne? Mohu vás v mnohém poučiti o dámském prádle. Neboť je znám velmi dobře. Poznám, proč vám šaty dělají nepravidelné záhyby, zde či jinde — a dokonce, budete-li si někdy chtít ušit sama košili a nebudete-li vědět, jak se střihá, mohu poradit: klíny od ramen se nastavují dole, sešívá se na rub. Při střiháni výstřihu pozor, abyste nevystřihla stejný vzadu jako vpředu — a prosím, ne příliš široký výstřih, ať nespadává košile s ramenou. Živůtku — —

»Nu tedy?«

— Promiňte, nemluvil jsem za sebe; jen za nevšímavé muže, kteří nečtou vašich módních hlídek a kteří se vaším prádlem vůbec neobírají, totiž — jak bych řekl — vědecky neobírají...