Rok 1923: Proč se lidé smějí a k čemu je nám smích dobrý?

Proč se smějeme.

Smích zajímá všechny estéty a psychology již od dob Aristotelových. V nejnovější době považuje se smích za výraz pudu, jenž je právě tak specifický, jako pud, jenž nachází svůj výraz v bázni a strachu.

Smích je podle toho z reakcí potřebných pro zdraví organismu a pečujících o duševní rovnováhu člověku. Podle názoru anglického učence Mac Dougalia je smích velmi úzce příbuzný pláči. Tato vlastnost vrhá zvláštní světlo na lidskou povahu. Nejčastěji vyvolává smích nečekané zklamání našich bližních.

A protože škodolibost je nejen podle přísloví, ale i podle mínění vědy nejčistší, opravdovou lidskou radostí, smějeme se, přihodí-li se našemu bližnímu něco nepříjemného, šťastni vědomím, že nehoda nepotkala nás.

Je dokázané, že city bližního vyvolávají ohlas i u nás. Kdybychom však chtěli prožívat všecky malé i nejmenší strasti lidí našeho okolí, byli bychom plni nepříjemných pocitů a stísněni a náš organismus by tím trpěl.

A tu pomáhá smích. Je to jakási obrana zdravé duše proti nárazu smutných, tíživých pocitů, jimž jsme stále vydáni na pospas. Rušivé myšlenky, které se nás zmocňují, zaplašíme smíchem, jenž naše tělo příjemně dráždí.

Příroda postavila nám ve své odvěké moudrosti po bok náklonnosti k spolucítění všech bolů a smutků — pomocníka ve smíchu. Podobně jako nenávist, strach a touha odpovídá i pláč a smích stejným popudům.

Smích se stará o to, aby porucha duševní rovnováhy, vyvolaná nějakým smutkem, byla opět odstraněna. Proto je vlastně smích posilující a příjemnou obranou proti zlu, které je v nás.