Lenin jako zpěvák.
Zajímavou vzpomínku na Lenina vypravuje v pařížské Grande Revue Taťána Alexinskaja.
»Lenin a jeho paní,« píše krajanka velikého tribuna lidu, »přišli na můj večírek. Při té příležitosti zpíval jeden z našich hostí romance Čajkovského.
Lenin prosil zpěváka, aby zazpíval něco revolučního. Pak zpívali jsme všichni společně socialistickou píseň. Ukázalo se, že Lenin má zcela příjemný hlas, ale že je zhola nemuzikální.
Vydával zvuky, že by se kámen byl pohnul. Přes to se nezdržel, aby po dámě, která neobyčejně umělecky zazpívala jakousi arii, také nepřispěl k pestrosti večera.
Zazpíval dojemnou ruskou národní píseň nejen zcela špatně, nýbrž i zcela lhostejně a bez jakéhokoliv oduševnělého výrazu.
Přes to naslouchala jeho paní s nadšením a prohlásila: »Jak podivuhodný hlas má náš Vladimír Iljič! Je opravdu potěšení, poslouchali ho.« Z těchto slov byla zřejma tak nekonečná láska, že jsme neměli odvahy namítnouti něco a tím jsme jí bezděky přisvědčili.
Lenin sám nestaral se ani o chválu, ani o hanu, ale zpíval klidně dále a když skončil, vypravoval nám rozmanité veselé historky, které nás na každý způsob pobavily lépe než jeho zpěv.«
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1924: V. I. Lenin jako zpěvák a bavič? Překvapivé vzpomínky na ruského revolucionáře“