Rok 1925: Jak s dětmi hovořit o sexu a pohlavním životě?

Čeho třeba říci dětem o životě pohlavním?

Dříve se o tomto thématu mluvilo co nejméně a byli lidé mravnější a děti dospívaly později. Doba horečného rychlého života změnila poměry a dnes jest většina moderních lidí toho názoru, že dětem má býti řečeno vše, že při stvoření člověka není nic, zač bychom se museli stydět a že společnost tento akt ověsila cetkami studu, vymáhajíc pro tento čin předběžné schválení sňatkem.

Pěkně zní tento názor, ale v praxi má slabiny. A právě zde třeba jest nejúzkostlivější opatrnosti, poněvadž zde musíte znáti své dítě, záchvěvy jeho dušičky, a právě v tomto ohledu musíte získat a zachovávat si důvěru dítěte.

Není to snadné. Dítě vycítí, že jest to předmět, o němž budete mluviti nerady a ze studu či taktu nebude se ptáti vás, ale daleko spíše bude adresovati své otázky osobám ochotnějším.

Předejiti tomu jest vaší hlavní povinností. Vštipte svým dětem, že v každém ohledu mohou vám důvěřovati a tyto choulostivé otázky zodpovězte bez záhadných úsměvů. Vězte, že děti, které se ptají matek, mají duše čisté, a že špatná, nevážná odpověď může zkaliti obzor dětské duše.

I ke mně přišel můj synek s otázkou, odkud přišel sousedů malý hošík, a hlásil hned, že nevěří, že jej přinesl čáp. Ne, nepřinesl ho čáp, řekla jsem mu a vzala jsem do svých jeho malé ruce, zadívala jsem se do jeho kukadel a řekla: „Můj malý Karlíku, cesta, po které jde člověk na svět, je tak svízelná, a uvěř své mámě, když ti říká, že tvůj dětský rozum nemůže sledovat a pochopit. Víš dobře, že neodbudu žádné tvé otázky, že ti vysvětlím vše.

Nechci-li té poučit o tom, jak člověk povstal, chlapče můj, jest to jen proto, že bys toho nepochopil a že by to tvému malému srdíčku neprospělo. Až povyrosteš, zavolám si tě sama a řeknu, co ti bude třeba. A teď mi stiskni ruku jako muž a slib mi, že o ničem nebudeš mluvit a že, dovíš-li se něco od kamarádů, přijdeš se mamce svěřit, zapřeš-li něco, budeš špatně spát jako každý, kdo má špatné svědomí. “

Můj chlapec dodržel až dosud své slovo a věřím, že je dodrží i v budoucnosti.

Odpověď, kterou jsem zde uvedla hodí se pro dítě naprosto nevědomé a dosud neinformované odjinud a pak pro dítě, jemuž jeho vývin nevnucuje ještě tyto otázky. Dětem dospělejším, které snad již vědí něco, nebo dokonce všecko, musíte sami bez otázek poukázati na nebezpečí.

V tomto věku dítě nezkažené nemá ještě zkušeností a neví, že ten a ten nesčetněkráte hřešil bez následku, ale naplní jeho duši hrůzou představa chorobného degenerovaného člověka, jímž by se mohl státi.

Nesmírnou morální cenu mají Příšery od Ibsena; tam je celá hrůza degenerace tak vážně vyjádřena, že je-li váš syn aspoň 16 let, dejte mu to přečíst. Vím, jak drtivě dopadne na takovou měkkou duši taková pravda; ale o věcech, o něž jde, nemůžete mluvit jinak.

Mentorování a morální kázání jsou obyčejně neplodná a zbytečná, ba někdy ani exemplární treaty, kterými příroda varuje, nejsou dosti silny, aby dítě přiměly obeplouti všechna úskalí, která ohrožují jeho duševní i fysický zdar. Dospělí znají všecka nebezpečí, a přece slepě ženou se do své zkázy. Ale jest zde jedna moc, která může uchránit i dítě: matčina nekonečná láska, úcta k ní a k jejímu bezúhonnému životu, na který činy dítěte vrhají stíny. Zkoušejte zde tuto moc a žijte, jako byste na ni měly právo.

A ještě něco. Staří pedagogové tvrdili, že dítě se nemá ptáti, proč mu tu či onu věc nařizujeme, nebo zakazujeme. Otázka ta jest dosud sporná. Co se mne týče, nechci vychovávati mašinu, ale myslícího člověka, který vždycky ví, co dělá a proč to dělá a jest to daleko nepohodlnější vychovávací methoda.

Ale pro nynější poměry, kdy všecky autority byly otřeseny, jest důležito vychovávat a zachovávat jednu autoritu vlastního mozku, autoritu rozumu, a nezvyknout dítě, aby za ně myslili a jednali druzí, aby bylo jen členem stádečka, o jehož bezpečnost se stará hlídací pes.

Dobrá výchova jest věcí vzájemné důvěry. Neotřeste jí tím, že zodpovíte dotaz dítěte dle pravdy, řekněte to raději poctivě hned, a nevíte-li odpovědi na některou otázku, nestyďte se k tomu přiznat. Pak budete nejen mámou svého dítěte, ale i nejlepším a nejdůvěrnějším jeho přítelem.