Rok 1926: Vtipná reakce na vysoké platy poslanců

Hudebníci.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Vychovávejme si poslance.

Je obecně známo, že celá činnost některého poslance pozůstává v tom, že tu a lam zvedne svoji ruku buď pro nebo proti; v nejlepším pak případě, že si trochu zakravalisuje, zapíská, zatluče do pultu a pod.

»Blahodárná«, ale poněkud pro poplatníky drahá činnost lakových poslanců dávno bije do očí obyčejným smrtelníkům, kteří na 5000 Kč, které má pan poslanec měsíčně, se musejí dřít i půl roku.

Nedivme se tedy, že ze samé radosti nad »činnosti« poslanců vymýšlí si poplatnictvo vtipy, které by se jinak mohli nazvat »krvavé«. Je to smutné, jak nectěn je zástupce lidu, ale přece jen pravdivé.

V jisté obci v Čechách stalo se toto: Komunistický poslanec měl svolanou schůzi; sál byl nabil do posledního místečka. Předseda zahájil jednání a pan poslanec se ujal slova. Vtom, slyš.... Zezadu sálu zazní najednou přerozkošné »kvarteto« tahacích harmonik. Bodří občané tahají »zednický klavír«, nic se neohlížejíce na přítomnost p. poslance.

»To je při nejmenším neslušnost!« zvolal rozzlobený pan poslanec. »To mají býlí argumenty?!«

»I to se podívejme!« odsekl jakýsi čtverák, který tuto »muziku« dal dohromady. »Vám se tedy ta muzika nelíbí? Vždyť vám jí děláme zadarmo. To vy, když děláte kravál nebo muziku v parlamentě, máte za to 5000 Kč měsíčně a nám se to má líbit?!«

Samosebou se rozumí, že pan poslanec již dále neřečnil. Až bude míti pan poslanec nařízeno »shora«, že se dnes dělá kravál, ať si na tu historku vzpomene, snad ho přejde chuť...!