Rok 1929: Proč upadají oslavy svatého Mikuláše a děti se už nebojí čertů?

Mikulášská.

Zdá se skoro, že s poctivými, důkladnými a vlněnými punčochami zanikl i krásný tradiční zvyk mikulášského nadílení.

Jak starým je tento zvyk! Přede dvěma lety bylo tornu 1600 let, neboť rok 327 jest úmrtním dnem biskupa dobroděje, sv. Mikuláše myrského, jenž úpěl ve vězení za císaře Diokleciána. Teprve zbožný Konstantin vrátil mu svobodu.

Ruch a shon města a jakási nadkultura městských moderních dětí je špatným polem a málo úrodnou zemí pro krásné legendy, zvyky a obličeje po předcích zděděné. Spíše venkov udržel si tradici neporušenou.

U nás se svátek sv. Mikuláše obejde nějakým tím talířem ovoce a cukroví, mnohý ten capart si sám nadiktuje a vybere, co chce k Mikuláši. Přijde-li, což se už jen zřídka stává, někdo za Mikuláše, čerta a anděla převlečený, nenalezne respektu a budí spíše gaudium dětí.

Hezčí je ten Mikuláš na venkově. Tam nesetřel překotný shon města ještě kouzlo pověr a legend.

Na Moravě a Slovensku chodí někdy i pět Mikulášů a jeden čert po vsi. V Čechách druhdy Mikuláš slavil se okázale. Chodíval s čertem a andělem a smrtí v bílé plachetce s kosou v ruce.

Že všude nesvětí se jen svátek sv. Mikuláše, ale i sv. Barbory, to jistě všichni známe. I na našem venkově nadílí Barborka.

U lužických Srbů nadílí Barbora ořechy a jablka a Mikuláš perník. Taková Barborka natáhne přes šaty mužskou košili, vezme čepeček se stuhami a umělým vínem a zastře se závojem.

Nesčetné jsou i pověry, vížící se k tomuto dni. Když u Slovinců vstoupí v tento den žena první do mlýna, drtí prý celý rok klíny špatně.