Rok 1930: Co víme o dárcovství krve a krevní transfuzi

Operace.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

O krevní transfusi.

Jedním z velmi populárních zákroků léčebných je transfuse krevní, to jest převedení krve jednoho individua do cév individua druhého.

Zákrok tento je na místě všude tam, kde organismus utrpěl značnou ztrátu krve po úrazech a poraněních a kde hrozí proto rychlá smrt z nedostatečnosti krevního oběhu. V tomto případě je možno včasným převedením určitého množství krve vyplniti cévy a srdce, zjednat tak lepší podmínky pro jich práci a nahraditi také ztrátu červených krvinek, které obstarávají přenášení kyslíku z plic do tkání a kysličníku uhličitého v opačném směru. Také při některých chorobách spojených s ubýváním počtu červených krvinek, na příklad při zhoubené nedokrevnosti, je transfuse krevní opatření velmi účelné ve chvílích nejvážnějších.

Důležité však je, že nelze převáděti krev mezi dvěma lidmi náhodně zvolenými. Krev některých individuí má totiž tu vlastnost, že sráží a slepuje (aglutinuje) cizí krvinky do skupinek, a tato změna přivodí s sebou těžká nebezpečí pro život. Moos a český badatel Jánský vzhledem k této vlastnosti rozlišili čtyři různé skupiny, v něž je lidstvo rozděleno:

Do první skupiny náleží lidé, jichž krvinky jsou aglutinovány krví všech ostatních skupin. Krvinky druhé skupiny jsou aglutinovány krví skupiny třetí a čtvrté. Třetí skupina sdružuje individua, jichž krvinky jsou slepovány krví skupiny II. a IV. Krvinky skupiny čtvrté nejsou aglutinovány žádnou krví vůbec, krev těchto lidi, tak zvaných universálních dárců se může vstřikovat bez jakéhokoliv omezení všem lidem bez rozdílu.

Poznatky tyto měly širokou odezvu. Velké nemocnice mají dnes obvykle v patrnosti několik lidí, pohotových poskytnouti v případě potřeby svoji krev nemocným. Jsou dárci z povolání, zvláště v ústavech amerických, kteří jsou za tento výkon placeni. Je samozřejmo, že dárce musí býti prost jakékoliv choroby, která by transfusí krve mohla být přenesena.

Podotkněme ještě, že podle dnešních názorů je příslušnost k určité skupině dědičná podle zákona Mendelova a že nechybí snahy použiti důkazu skupiny krevní k prokázáni otcovství v soudních případech, kdy otcovství je předmětem sporu.