Rok 1930: Děti v Japonsku obrazně i doslova přerůstají svým rodičům přes hlavu

Japonská mládež přerůstá své rodiče.

Slova, že japonská mládež přerůstá své rodiče, jsou míněna v přeneseném smyslu i doslovně. „Dávno pryč jsou již doby“ — píše list „Mainichi“ vycházejíc v Osace — „kdy slovo a vůle rodičů byla pro děti i starší už nejposvátnějším přikázáním. Nynější mládež přerůstá rodičům přes hlavu a má často „svou vlastní hlavu“.

— Starší generace, kdyby teď ožily a pohlédly na běžný život, ustrnuly by překvapením: nechápaly by života a činění dnešní mládeže. Všude sport — vedle bruslení a sáňkování v zimě kopaná, hockey, golf, baseball a jiné hry a zábavy sportovní zaujímají mládež tělem duší. A to jak hochy, tak dívky.

Ze zábav nesportovních stojí v popředí kino. Tanec je v říši mikadově poměrně méně oblíben než v jiných zemích, avšak mládež japonská počíná i ten horlivě pěstovati.

Přísný předsudek, který dřívější generace chovaly proti tanci, pozvolna mizí a ve velikých městech staví se zvláštní taneční paláce a povolání tanečních mistrů je teď v Japonsku ve velikém flóru.

Velikým prospěchem pro mládež a zdraví národa vůbec jest, že mladí lidé překonali jiný předsudek starších generací — předsudek proti slunci. Nynější generace se slunka již nebojí a vystavují se slunečnímu světlu co nejvíce.

Účinek tohoto obratu projevuje se v tom, že tuberkulosy v Japonsku hodně ubývá a že mládež, zdržující se hojně na volném vzduchu a na slunci, prospívá fysicky tak, že dospěli synové a dcery jsou teď pravidelně o půl hlavy větší než jejich rodiče.