Rok 1932: Ministerstvo bezhlavě utrácí při stavbě svého nového sídla

Účtárna.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Velechrám pp. živnostnických ministrů: Pro každého přednostu dvě kanape za účelem úřadování.

Jak se stavěl a zařizoval stamilionový palác ministerstva železnic. - Neslýchané rozhazování poplatnických peněz za živnostnických ministrů. - Jak se pracovalo k miliardovému schodku.

Přepych ve stavbě a zařízení budovy ministerstva železnic, líčený po prohlídce parlamentních zástupců, ani zdaleka nevystihuje skutečný stav. Stavba tohoto paláce vzbuzovala úžas už v samých začátcích, když se zahrabávaly statisíce v pilotách, zatlučených do základů, a když se poplatníci chodili dívat na mamutí tloušťku zdí, a na jejich zbytečné obkládání pískovcovými deskami.

Tehdy lidé nevěděli, že plýtvání penězi poplatníků není ještě u konce a že půjde mnohem dále, že dvoje hlavní schodiště, z tmavého a světlého mramoru bude vedeno až do 4. poschodí, že bude vyzdobeno bronzovými mřížemi a že v obrovské hlavní dvoraně bude postaven prales čtyřhranných nebetyčných sloupů o šířce asi jednoho metru, obkládaných až do vrchu černým mramorem!

Většina těchto sloupů je zbytečná, protože to nejsou sloupy nosné, nýbrž jen okrasné. Mramorem se nešetřilo vůbec nikde. V prvním poschodí kolem presidiálních kanceláří byly zdi v celé délce a výšce obloženy deskami ze zvláštního červeného mramoru.

Zarážející je nesmyslná šířka schodišť i chodeb a rozměry referentských kanceláři. Vedle referentských kanceláří o rozměru 6 X 5 metrů, jsou tu i referentské salony o ploše 42 čtverečních metrů.

Položil si již někdo otázku, kolik bude do roka státi udržování těch nespočítatelných kanceláří a chodeb, jejich osvětlování a vytápění?

Kanceláře přednostů odborů jsou zařízeny jako pohádka z Tisíce a jedné noci. Leštěný nábytek pozůstává z pracovního stolu, z 1 většího stolu, vejcovitého tvaru, z jednoho menšího stolu a dvou kožených křesel k pracovnímu stolu, z jednoho koženého divanu se třemi koženými křesly, dále z jednoho divanu a pěti křesel, potažených suknem.

Dále tam nalezneme skvostný etažér na květiny, jiný na spisy, obrovskou knihovnu, porculánové umyvadlo se stojanem, aby se rozeznalo od obyčejnějších umyvadel, určených pro přednosty departementů a pro referenty. Zrcadla tu ovšem nejsou, protože každý zaměstnanec může svůj úbor prohlédnouti před nesčetnými mramorovými deskami.

»Studovna« a byt pro pana ministra.

Studovna ministra hýří přepychem a jest viděti, že pp. Najman a Mlčoch chtěli v ní ztráviti celý svůj život v přemýšlení, jak zahnati železničářům jejich gourmandské choutky a jak odpomoci krisi na železnici.

Proč byl pro ministra zařízen nádherný soukromý byt vysvětluje se tím, že páni živnostníci z tohoto dodávkového ministerstva nechtěli se vůbec vystěhovat!, kdyby odtud nebyli včas vyhnáni. Mramorové koupelny s oněmi vodotrysky, o kterých se mluvilo, jsou jenom nepatrnou součástkou všeho přepychu.

Budou se zařizovat i masérské salony?

V paláci bude rovněž zařízeno 17 pokojů pro pány z venkova, aby při návštěvě Prahy nemuseli do hotelu. Zařízeni těchto komnat není dosud provedeno, ale doufejme, že objednané zařízení nezůstane pozadu za zařízením pražského milionářského hotelu Alcronů.

Chybí tu už jenom masérské salony. V paláci je ještě neobsazeno asi čtyřicet velkých kanceláří a nikdo neví, co s nimi. Zasedacích síni je deset a také nikdo neví, kdo v nich bude alespoň jednou do roka najednou zasedat.

Politicko-živnostenské hospodářství.

Samozřejmě, že pro samý přepych bylo při stavbě zapomenuto na řádné osvětlení a na ventilaci. Kde kdo se marně ptá, proč kanceláře byly stavěny na stranu severní a chodby na stranu jižní. Celá budova, jejíž ochozy a dolejší zdi u oken jsou pobity měděným plechem, hodila by se svojí výstavbou do pozdního středověku (aspoň okna v podobě střílen na to ukazují), nikoliv však do nynější doby pro úřední účely a nejméně pro podnik obchodní, jakým železnice býti mají.

Zdá se, že ani p. prof. Engel, ani ti, kteří mu pro stavbu dali návod a též jeho stavební plán schválili, nebyli si vědomi chudoby našeho státu, nutné šetrnosti a hlavně vlastní odpovědnosti. Ministři Najman a Mlčoch, jakož i za stavbu tohoto paláce odpovědní úředníci, rozházeli veliké desítimiliony.

Ti, kdo nařídili stavbu representačních budov — Zemského musea, Národního divadla, chrámu sv. Víta, byli proti živnostenským ministrům pouhými břídily.