Rok 1932: Prezident Masaryk měl projev k německým dětem. Jak na něj děti reagovaly?

T. G. Masaryk mluví k dětem.
Autor: Viktor Oliva
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

President republiky mluví k německým dětem.

Jak německé děti poslouchaly p. presidenta. — Co by mu chtěly říci. — Neměli by se velcí učit od malých?

V úterý promluvil president Masaryk v rozhlasu k německým dětem. Jeho řeč, o níž se zmínil i rozhlas v Německu, vyslechly děti ve všech německých školách a patrně i v mnoha školkách. Německé děti mají pro rozhlas stejný smysl jako jejich čeští přátelé.

Teprve před několika dny poukázal president Masaryk ve svém rozhlasovém poselství Anglii na to, jakou spojovací sílu má rozhlas a jak dobře ho může býti použito pro sbližování národů. Účinek jeho řeči bylo včera dobře vidět.

Žáci jednoho německého gymnasia v Praze shromáždili se v biografu Urania ve Smečkách, aby tam vyslechli vysílání. Pozorovali jsme je tam. Hoši jsou vyrostlí a veselí, dívky jsou mnohem vážnější. Ale nyní byli všichni velmi vážní.

Než byl aparát zapjat, viděli jsme žáky ve skupinách; hovořili o presidentovi. Jakýsi primán dovedl vypravovat mnoho podrobností z presidentova života a jedna studentka z tercie vypravovala s rozpálenými tvářemi, jak viděla presidenta na hradním nádvoří na koni. Když odb. učitel Kühnel ukončil svůj proslov, dětmi jako by projela vlna, ztišily se ještě více a velmi pozorně naslouchaly presidentovým slovům.

Když president končil a říkal: »Slibte mně, že budete ctít každého, kdo poctivě pracuje, a každý národ, který se upřímně snaží o zachování míru,« zůstaly děti ještě chvilku sedět a v jejich obličejích bylo vidět úctu k tomu, jenž k nim tak mluvil.

A zřejmě nesmírně záviděly malému primánku Rudolfu Rychnovskému, jenž presidentu za německé žáky a žačky děkoval. Každý by byl nejraději presidentu poděkoval sám.

Jeden z hochů zapisoval si presidentova slova na kus papíru, a když jsem se ho tázal, proč si je zapisuje, řekl, že chce o řeči pana presidenta vypravovat mamince. Slíbil ji, že jí řekne všechno, co pan president dětem poví. Hoch pak vypravoval, že je z chudé rodiny. Otec padl ve válce a presidentův projev na něj učinil tím hlubší dojem.

Jeho největším přením je, aby jednou spatřil presidenta tváří v tvář. »A co bys panu presidentovi řekl?« — »Že já a moji bratří jej máme velmi rádi.«

V úterý odpoledne šly děti z německé obecné školy. Nějaké děvčátko vysvětlovalo hochům presidentova slova. Zastavil jsem se a nich a ptal jsem se jednoho hocha, co se mu na presidentově řeči líbilo. Řekl: »Nejlepší bylo, že jsme mu všechno rozuměli. Často tomu nerozumíme, co se v radiu říká, ale dnes dopoledne jsem rozuměl všemu.«

Děti mají nejlepší smysl pro pravá slova, bylo to včera dopoledne dobře vidět. Je radost zjistit, jaký dojem učinila presidentova srdečná slova na malé německé děti. Kdyby jen starší měli pro všechno správné a dobré tolik smyslu jako děti. Mohli by se od dětí v tom směru učit.