Rok 1933: Šéf pražské kriminálky: krize udělala z úředníků zloděje a ženám přinesla emancipaci

Vládní policejní rada Josef Vaňásek.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Šéf pražského »Scotland Yardu« vypravuje.

Požádal jsem šéfa pražského „Scotland Yardu“, tedy kriminálního oddělení, aby vyprávěl našim čtenářům o svých zkušenostech v uplynulém roce.

„Možná, že se veřejnost domnívá“ — vyprávěl ministerský rada Jos. Vaňásek — „že nynější hospodářská tíseň má vliv na vzrůst zločinnosti Není tomu tak a potvrzuje to naši zkušenost. Pořádní lidé neloupí a nekradou ani tehdy, když se octnou ve velké bídě. Nemáme tu jediný případ, který by říkal něco jiného.

Zločiny, které se udály v minulých, těžkých dvou letech, jsou dílem zločinců z povolání, kteří by kradli a loupili, i kdyby svět nevěděl nic o nynější bídě. To jsou lidé, kteří mají zločinnost v krvi a pro něž neplatí výmluvo, na nezaměstnanost. Lidé, kteří se octli v nezaviněné bídě, brání se i v krajních případech zločinnosti a jen v několika málo, přímo zoufalých případech jsme viděli, že se pokoušeli opatřiti si něco peněz nebo potravin drobnými krádežemi.

Velmi smutné zkušenosti máme s péčí o blaho propuštěných trestanců. Výchovný výsledek všelijakých polepšoven a kdo ví jakých ústavů je naprosto negativní. O starých zločincích, které měl přisouzený trest napraviti, je škoda řeči.

Mohu vám říci, že všichni na svobodu propuštění kriminálníci kradou a loupí stejně jako před nastoupením trestu, ale jedině s tím rozdílem, že rafinovaněji, neboť to, co ještě neznali, naučili se v trestnicích či jinde.

Za celá desetiletí nepamatujeme se na jediný případ, který by odporoval tomuto pravidlu. Proto se mýlí lidé, kteří se domnívají, že laskavostí nebo účinnou pomocí provedou Obrácení Ferdiše Pištory. Zloděj Pištora zůstane zlodějem a něco jiného je jen ve fantasii dobrosrdečných lidí. Je to asi jako s vepřem, kterého by útlocitná duše přestěhovala z hnojiště do salonu. Vepř vyrazil by okno a skočil by zpět do hnojiště. —

Jedinou výjimkou jsou úředníci-defraudanti, kteří sáhli na cizí peníze. Sledujeme velmi bedlivě příčiny jejich poklesků a jejich způsob života po odpykání trestu. Peníze, které tito lidé odcizili, přicházejí pravidelně do rukou žen a obyčejně mladých, ba velice mladičkých. Za prodanou lásku.

Ve vězení nastává hluboké vystřízlivění a bývalí trestanci vracejí se bezmála vždy k poctivému životu, v němž setrvají až do svého konce. Z toho je jasno, že jejich poklesky byly dílem náhody, o jejíž opakování smutní hrdinové nestojí.

Velmi zarážející je velký úpadek morálky u mnohých žen. Lehký a veselý život za každou cenu je vyznáním jejich víry. Nechme prodejnou lásku, nevšímejme si drobných podvodů a krádeži. Ale hleďte, bývala zločinná řemesla, která vyhrazena byla výhradně mužům. Řekněme velice riskantní a odvážně vylupování bytů. Lupič, který vniká násilím do cizích bytů, musí být připraven i na boj o svůj život. Neví, na koho narazí.

Bylo to neblahé zaměstnání mužů. A nyní máme ženské lupičky. A neméně odvážné mužů. Právě jsme jednu z nich dopadli. Představte si, s páčidlem a revolverem v ruce vyloupila 18 pražských bytů. Je to mladá a snad i hezká žena a ze značného zisku podporovala své milence. Osmnáctkrát dala v sázku svoji svobodu a snad i svůj život a pro co? Myslím, že není jediná a ostatní, že potkáváte v pražských ulicích. Také ona přijde do žaláře, kde ji bude odepřeno všechno, všechno to, proč nasazovala svůj život.

Zločineckého potěru máme dost. Jsou to obyčejně chlapci ze zamořených rodin. Z rodin, kde zločin rodí se jako v pařeništi. Tento potěr zaučuje se nejdříve na „trhání“, to je na drobných krádežích vyloženého zboží u krámů. Po odbyté praksi troufnou si na kapsy. Samozřejmě, že cizí. Po letech se již jde na krámy a byty.

V několika případech jsme poznali, že tito chlapci jsou z pořádných rodin, bylo to vždy tam, kde byli zaměstnáni oba rodiče a kde děti byly bez dozoru. Pochytaný potěr přijde do polepšoven, ale nikdo nechť se nedomnívá, že se tam skutečně polepší. Naopak a v každém případě. Je to jako u starých.

Znáte lupiče Habětína. Inu, jak by ne. Rekordní zloděj. Nedávno byl opět propuštěn z trestnice a jeden pán z ministerstva spravedlnosti mi telefonoval, nevšímejte si ho prosím, postarali jsme se o něho, nalezli jsme mu místo a uvidíte, že bude z něho pořádný člověk. Jen mu, prosím, nekažte existenci jeho sledováním a jak již to děláte. Dobře, nekazili jsme existenci.

Asi za týden poslal jsem do továrny, kde měl Habětín pracovat, detektiva, aby nenápadně vyzvěděl, jak si vede obrácený Ferdyš Pištora. A vedl. Do místa, které mu opatřili páni z ministerstva vůbec nešel a co vám mám říkat. Již je znovu na Pankráci. Chytli jsme ho při nějaké krádeži.

Celkem vám mohu říci, že zločinnost v Praze nestoupá. Alespoň ne kvalitně. Máme sice více zatčených, ale to jsou jen přestupky. Vyloupených pokladen je, na příklad, o polovinu méně než loni. Snad proto, že dobývati se do pokladen se dnes nerentuje.“