Rok 1935: Jaký dárek koupit dětem k Vánocům? Vtipně vám poradí Josef Čapek a Karel Poláček

Jaký dárek

To je čteni pro táty a mámy, tetičky a strýčky, jejichž kapsy padají za oběť dětem. Jaký nový dárek koupit, když ty nejvhodnější dárky, o kterých jsme věděli, jsme už koupili loni, předloni a letos si už nic nového nevymyslíme? A jak to hlavně udělat, abychom nekoupili svému synu, neteři, atd. něco, co by nakonec nesloužilo ani jemu k zábavě, ani nám ke cti?

Nebylo by lépe otázat se několika otců a maminek, několika známých a několika čtenářů, jaké dárky se u jejich dětí skvěle osvědčily? A co by tak našim čtenářům radili a co by neradili? To by přece byla docela hezká rubrika, kdyby se začínala; na příklad:

Víte už, že je pošetilé dávat dětem do 4 nebo 5 let hračky se strojkem na natahování? Že si takové dítě nedovede žádný z těch strojků natáhnout a docela nic je nebaví, když se má dívat na rodiče, jak si s jeho hračkou hrají?

Že jediná natahovací hračka, která došla zájmu u malého dítěte, byl dětský gramofonek, protože to byla zdrobnělina hračky dospělých?

Že naopak se takovým malým dětem zavděčíte dřevěnými vozíčky, autíčky, aeroplánky, vláčky, ale tak malinkými, aby je dítě mohlo vzít do hrsti a aby jimi mohlo kolem svého talíře pohybovat?

Že jsme jednou objevili úplně zázračnou hračku, dětskou pumpičku s kašnou, která opravdu pumpovala, která byla tedy skutečným, úplně normálně poháněným strojem a že tato patnáctikorunová hračka zůstala dítěti sensací po celé dva roky?

Nebo by vám byla milejší forma interviewu?

Třeba otázat se pana Karla Poláčka:

— »Poslyšte, jak máte starou dceru?«
— »Čtrnáct!«
— »A mohl byste nám takhle říci, které z vašich dárků se u ní dobře uplatnily?«
— »Prosím vás,« povzdechl si bolestně Poláček, »ta už dostala všechno, co taková nastávající slečna potřebuje: lyže, raketu, tennisový úbor, jéjej! a také náramkové hodinky!«
— »No a nestalo se vám, že jste také koupili něco, co byste čtenářům neradil?«
— »Jó, myslíte takové hloupé dárky? Pané, dnes už nikdo hloupé dárky nekupuje! Dnes o tom každý přemýšlí celý rok, než něco koupí!«

Vidíte, co říká pan Poláček? Celý rok! Naše anketa vám má právě tento rok přemýšlení ulehčit.

Rozmluva s Josefem Čapkem už byla těžší.

Ten radil nejprve vrtáky do nosu, než se dal přesvědčit, že jde o vážnou věc. »Mému děvčeti udělaly největší radost panenky, samozřejmě hadrové, pak chlupatý medvěd, kterému říkala ‚Mumík‘ a toho pak měla na všecko. Hlavně, že si ho mohla stále oblékat. No, a potom koloběžka a dál už nic nevím!«
— »Snad se vám také někdy přihodilo, že vám někdy někdo, třeba příbuzní, dal pro dcerku dárek, který potom úplně zklamal. Nevzpomenete si na něco takového?«
— »Jóó! Já vám to řeknu a oni si to příbuzní potom v novinách přečtou a už jí nic nedají!«

Tak vypadá pokus o začátek naší ankety. Příští neděli už snad promluví také některý čtenář.