President Masaryk ke svým
President Masaryk navštívil za svého úřadování několikrát Moravu. Jako Evropan vždy zdůrazňoval svá moravanství a Moravané ho povalovali nejen za hlavu státu, ale především svého velkého rodáka a tak ho také vítali.
President Masaryk s nimi pohovořil a také poradil nebo ukázal, co a jak má být, nebo jak se máme na to či ono dívat. Zde několik jeho výroků:
V Židlochovicích vítajícímu děvčátku:
— Ruky mně nelíbej, ale podej.
V Kloboukách: — Zde o Kloboukách prožil jsem chvíle velmi šťastné začátkem svého rodinného života. Vzpomínám, jak jsem se svou mladou ženou Američankou přijel na prázdniny.
Navštívil mne jeden z vašich občanů, pánbůh mu dej nebe a přišel mě požádat, abych mu ukázal ženu, protože prý ještě černošku nikdy neviděl.
Na Čejči — Pokládám to za štěstí, že jsem se zde učil kovářskému řemeslu. Ruční práce a práce tak zvaná fysická. vůbec tím, že je bezprostředné užitečná, učí člověka praktičkosti ve všem jednání.
Myslím, že jsem zde upevnil sklon vyhýbat se při vší lásce k vědě a k teorii prázdnému, abstraktnímu teorisování, ve které inteligence tak často upadá.
Ve Znojmě poděkoval na německé uvítání:
— My potřebujeme vás, vy potřebujete nás a tak je to v celé zemi.
V Opavě k legionářům při zmínce o zahraniční revoluci: — Byla to těžká práce, ale vidíte nyní, že to věru stálo za to
V Moravské Ostravě: — My musíme dělat politiku světovou, jsme částí světa a myslím, že nikoliv ne poslední.
Při poklepu na základní kámen školy v Rapoticích: — Aby škola byla pěkná a abyste se o ní hodně naučili.
K vítajícímu studentovi v Třebíči: — Z toho, co povídáte, následuje, že musíte pracovat k tomu, abyste byl vy presidentem.
V Moravských Budějovicích: — Havlíček byl v politice mým přítelem jako nám všem a vidy se nám hodí jeho poučeni, dělat politiku rozumnou a poctivou. Rozum a poctivost jsou potřebny nejen v politice tak zvané velké, nýbrž i ve správě obcí a krajů.
V Moravském Krumlově: — Vernünftige und anständige Menschen müssen Zusammenarbeiten.
V Mikulově: — Naše úsilí musí se však snažit o to, aby lidskost, praná humanita se uplatňovala vždy a ze všech okolnosti a aby humanita všedních dnů, jak bych to nazval, byla skutečným základem demokracie. Víme dobře, že lidskost a lidstvo nemají být pojmy abstraktními.
My lidé máme své různé jazyky, rozdílné názory politické a jiné. Máme svoje způsoby a nezpůsoby a musíme právě proto rozdíly, které tu jsou, snášet ve vědomé toleranci. Rovnoprávnost nesmí být prováděna jenom na papíře, nýbrž o každodenní praktické administrativě ve velkém i malém.
Láska k rodné půdě, k řeči mateřské, ke svému národu je dána od přírody, je oprávněná a velmi cenná.
Odpověď arcibiskupu Prečanovi: — Já vám děkuju mockrát, pane arcibiskupe. Vy jste se mne velice dotkl tím, že jste naznačil — rozumím velmi dobře — že nejen my lidé se staráme o to, co je nám svaté, že je ještě vyšší mor., která řídi osudy národů a také národa našeho.
To je moje přesvědčení a nikdy jsem se nepokládal za víc než za dělníka (president rozpřáhne ruce) o tom velkém světě, za dělníka, který bude šťastný, když všichni o jedné idei, v jedné myšlence se sjednotíme, aby bylo skutečně na zemi to, co bylo hlásáno dva tisíce let před námi: království boží.
Dětem, které spletly uvítací řeč: — No já vím, co jste chtěly říct.
V Hodslavicích, rodišti Palackého: — Vy jste všecko řekli, co bych mohl říct. Pro mě Palacký znamenal o životě mnoho, od něho jsem se naučil rozumět vývoji našeho národa, on mně ukázal, jaké český národ od prozřetelnosti měl a ma poslání, v tomto duchu Palackého jsem pojímal úkol svého života a pracoval. Myslím, že uděláme všichni dobře, když půjdeme cestou, kterou nám naznačuje.
Vítá se se starým známým: — Trochu jsme zestárli, ne?
Ve Vizovicích: — Znáte staré, dobré rčení: Pomož si sám a pomůže ti pánbůh! A proto vám říkám: Pomožte si sami a pomůže vám vláda. Energicky se za to vzít. A pak my ostatní poběžíme za vámi.
Ve Zlíně, odpověď na uvítání Tomáše Bati: — Všecko naše obyvatelstvo se bude musit přiblížil k životu, to jest k práci...
Nu výstavě soudobě kultury chlapci, který ho vítá na vlastní pěst: — Děkuju ti, podej mně ruku a pozdrav mámu a tátu.
Na výstavě soudobé kultury v exposici tisku, dějepisu, sociologie a filosofie: — A navštěvují studenti tyto věci?
Nu výstavě soudobé kultury, v bytové exposici: — Onehdy jsem tu nu to upozornil. Je u toho důležitá jistě umělecká stránka To je jedna věc. Druhá, aby to bylo praktické. A aby to nebylo děláno jenom pro oči.
Na výstavě soudobé kultury: — A tu jsem si jako student uvědomil, že věda má sloužit životu, životu skutečnému, praktickému, že věda má vést a musí vest k světovosti, k tomu, aby národové a lidstvo pokračovali o kultuře.
Na vranovské přebraně: — Ta přehrada je malý Egypt.
Ve Znojmě: — Myslím, že není daleka doba, kdy nákladní aeroplany pomohou tomu, abyste svou zeleninu dostali rychle na trhy... Pracujte hodně pilně a trošku také někdy přemýšlejte.
V Brně: — Morava a Brno je politicky a stranicky — abych tak řekl, klidnější. Já to tak cítím. Tu jsme klidnější, nejen Hanáci, ale i Slováci.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1937: Veselé vzpomínky na T. G. Masaryka při návštěvách Moravy“