Rok 1938: Žádné německé dítě už nesmí dostat jméno, které není dostatenčně „německé“

Křestní jména jen v duchu nacismu.

»Německému dítěti patří německé jméno.«

Berlínský komorní soud (Kammergericht) stanovil v souvislosti s jedním konkretním případem směrnice pro používání křestních jmen. Jeden úředník totiž odmítl zanésti do matriky jméno Josua s odůvodněním, že jde o jméno židovské, jež nelze považovati za křestní jméno německé.

Otec dítěte, jež mělo být tak pojmenováno, však protestoval a poznamenal, že Josua je jméno biblické, a že ho v jeho rodině bylo tradičně užíváno. Spor se dostal před komorní soud, který počínání úředníkovo schválil a potvrdil zásadu, že úředník není povinen zanášeti do státní matriky pro dítě německé krve typicky židovské jméno.

Při výběru jmen třeba bráti zřetel na to, že německému dítěti patří německé jméno, t. j. jméno, jež má svůj původ v historii, pověsti nebo tradici a jež lid přijímá za německé.

To platí na př. o jménech Siegfried, Dietrich, Otto, Gudrun a pod. V úvahu přicházejí dále jména, která sice pocházejí z cizí řeči a cizího myšlenkového okruhu, avšak dlouhým vývojem byla přijata do německého jazyka, na př. Alexander. Julius, Viktor, Agatha a pod.

Zvláště to platí o jménech osob, jež měly bezprostřední osobní vztahy k zakladatelům křesťanského náboženství a jsou uváděny v novém zákoně. Jde tu hlavně o jména hebrejského původu, jako Josef, Matyáš, Marie, Alžběta, Marta a j. Tato jména všeobecně nejsou považována za neněmecká. Z ostatních starozákonných jmen jen některá se nepovažují za Němci cizí, na př. Eva nebo Ruth.

Jinak je tomu však podle názoru berlínského komorního soudu se jmény obzvláště židovského zvuku. Křestní jména jako Abraham, Israel, Samuel, Šalamoun, Judith a Esther dlužno zamítnouti s ohledem na národně socialistický světový názor.

Pokud by při jejich užívání šlo o rodinnou tradici, musí býti od ní upuštěno, neboť není slučitelná „s duchem nové doby“.