Češi a Rusové
Rusko-český poměr se mění a důsledky se projeví V německém vydáni korespondence »Prager Zeitungsdienst« píše dr. J. K. mimo jiné:
Politický český mesianismus minulosti lze charakterisovati takto: Češi jsou teoretikové a praktikové všeslovanské myšlenky. Malý národ, vražený jako klín do německého těla, jest přední stráží Slovanstva. Jemu připadá světodějný úkol, aby v zápase o nadvládu na východě Evropy sloužil rasovému společenství, aby odolal německému náporu na toto společenství, aby přiměl Slovany postaviti se do jediné bitevní fronty a obklíčil německý národ hradbou nepřátel.
Český mesianismus jest ztělesněnou vírou, že světový boj mezi Germánstvem a Slovanstvem jest nevyhnutelný.
Dějiny panslavismu jsou dějinami ideologie, která jest cizí skutečnosti a která nedbá života. Čeští duchové strhli na sebe ideologické vedeni, jak v dobách, když se myšlenka panslavismu po prvé razila, tak i v dobách pozdějšího novoslovanství.
Světová válka byla první zkouškou, kdy se tato idea měla osvědčiti a když se o skutečnost rozbila. České legie a jejich duch předvedly slovanskému světu, jak vzdálena může býti v době zkoušky teorie od prakse.
Zatím co však ztroskotala orientace, zaměřená jen podle chybných výplodů ducha, začínalo jak v Německu, tak i v Rusku nabývati konkrétní formy uvědomění sil života a jeho zákonů. Geopolitické myšlení zatlačilo chorobné myšlenkové konstrukce zaniklé doby.
Německo-ruské vyrovnáni, které se v posledních týdnech rozšířilo v přátelství a v zájmové společenství, vychází z myšlenky, že národní pospolitost může prospívati jen v geopoliticky ohraničeném prostoru, že jedním slovem národní životní prostor jest předpokladem národní duchovní síly a svébytného kulturního života.
Zajištěni přirozeného životního prostoru jako předběžná podmínka národního života, který má budoucnost, předpokládá rozchod s těmi názory, které se vyčerpávají v zachováváni etnografických anomalií. Vůdce a říšský kancléř se radikálně vypořádal s těmito názory, jak dokazuje případ jižních Tyrol nebo případ estonský.
Jest potěšitelné, že tento biologický postoj k národní idei se setkal v Rusku s takovým porozuměním.
Rusko potřebuje stejně jako Německo životního prostoru, který by zajišťoval jak vnitrozemské základy jeho života, tak i umožňoval možnosti vyzařování na venek. V tomto smyslu se Německo a Rusko doplňují, jak již přítomnost ukazuje, šťastně.
Oba státy zjednaly přímými výměnami názorů svých vedoucích mužů životni základy pro své státy, které znemožňuji, aby se upadlo do minulých omylů, vyvolaných cizími zájmy.
Společné geopolitické a biologické pojetí státu zajišťuje dalekosáhlou součinnost ve všech oborech státního a národního života.
Tato skutečnost však znamená nutně konec českého a polského mesianismu se všemi chorobnými podružnými zjevy.
Rusko-český poměr se tím zásadně mění a tato proměna se svými důsledky projeví v positivním smyslu ve stycích mezi Německem a Ruskem.
Ideový základní postoj a biologické směrnice slovanství se napříště určují nikoliv lokálními a vzdálenými periferními úseky, nýbrž srdcem slovanství a to podle vlastních potřeb a požadavků a tím budou usměrněny do oněch přirozených koleji, které nejlépe poslouží oběma velkým národům a které přispěji k trvalému míru a k dobrému přátelství.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1939: Budoucnost vztahů mezi Čechy, Němci a Rusy podle německého tisku na začátku války“