Nervosita není důvodem k rozvodu.
Ve Vídni podali manželé Jan a Terezie Santnerovi společnou žalobu na rozvedení svého manželství pro oboustranný nepřekonatelný odpor.
Manželka udávala, že muž je svrchovaně nervosní a nejmenší odmluva že jej popuzuje hned k nadávkám, ha i násilnostem. Je prý nesnesitelnou trýzní, žiti po boku muže, který upadá pro každý »kosý pohled« hned v zuřivost. Manžel připouštěl, že je skutečně velice nervosní a popudlivý, leč dokládal, že této slabosti nemůže odvyknouti a žádal rovněž, aby mu byl rozvod povolen.
Obhájce svazku manželského ohlásil z rozsudku tohoto odvolání, v němž dovozoval, že nervosita a projevy podráždění, kterými se v tomto případě prozrazuje, nijakými nejsou důvody pro rozvod. Nervosní je dnes bezmála každý, ten více, onen méně.
Žijeme vůbec v nervosním století a to nejen za doby války. Kdyby všecka manželství pro nervositu může anebo ženy měla býti rozváděna, soudy nepřestávaly by se rozvodovými záležitostmi zabývati. Námitky tyto měly účinek do té míry, že odvolací soud rozsudek první stolice zrušil, ale na místě rozvodu povolil manželům jen odloučení na dobu dvou roků.
Manželé proti tomuto rozhodnutí podali žádost za revisi, které vsak nejvyšší soud nevyhověl. V důvodech bylo vysloveno: Není vyloučeno, že mezi manželi — hlavně následkem chorobné vznětlivosti mužovy — docházelo k častým svárům a rozporům, které měly v důsledku konečně trvalý vzájemný odpor.
Leč zákon vyžaduje k rozvodu výslovně nepřekonatelný odpor, který arci může býti také jen jednostranný. Soudce musí tudíž nabýti přesvědčení z nabytých průkazů, že vzájemné odcizení došlo k takovým koncům, které vylučují jakoukoli naději na možné smírné soužití v budoucnosti.
Jestliže toto vzájemné odcizení tak daleko nepokročilo, není vyloučena i naděje, že by se mohli manželé přece ještě někdy dohodnouti a proto soudce odvolační stolice vyřkl rozsudek jen na dočasné odloučení.
témata článku:
Diskuze k článku „Rozsudek soudu: násilí a vztek není dostatečný důvod k rozvodu manželství“