Šest církví, které u nás fungovaly za první republiky

Děti před kostelem.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Zřízení církevní (náboženské).

1. Církev katolická.

Daleko nejvíce obyvatelstva v republice se hlásí k vyznání katolickému, jehož viditelnou hlavou je papež (Sv. Otec); list jeho k biskupům slove encyklika.

Zdrcující většinou jsou vyznavači obřadu latinského neboli římského, malou menšinou ritu řeckého (řečtí katolíci = sjednocení, jinak uniáti). Církev spravují jako nejvyšší hodnostáři arcibiskupové s podřízenými (sufragáni) biskupy. Každý obvod biskupský (= diecése) je rozdělen na archidiakonáty, tyto v archipresbyteriáty a ty v děkanáty v čele s děkany (vikariáty s vikáři).

Z Matice náboženské je vyměřen za souhlasu parlamentu nižšímu duchovenstvu (kaplanům a farářům) určitý důchod k přiměřenému životu (kongrua). Připravovaná odluka církve od státu zbaví stát těchto výloh. Sbor kanovníkův, ustanovených při chrámech katedrálních a kolegiátních, slove kapitula, pravidlem v čele s proboštem nebo děkanem a s preláty; biskup jest vázán souhlasem nebo radou sídelní čili residenční kapituly (na rozdíl od nesídelní).

Uprázdní-li se stolec biskupský, přechází správa osiřelé diecése na kapitulu (s kapitulním vikářem), která si v jediném případě zachovala volební právo. Vlastním poradním sborem biskupovým ve věcech církevní správy je konsistoř, jejíž členy si volí biskup z kapituly i z duchovenstva diecésního, po případě též z laiků. Mimo duchovenstvo světské působí četné řehole (řády mužské s mnichy, ženské s jeptiškami), sdružené v klášteřích v čele s opaty (případně abatyšemi) nebo superiory.

Duchovní úřady (farní) vykonávají — stejně u vyznání jiných — část agendy státní správy, jako jsou: zápisy sňatkové, vedení matrik, sestavení výkazů očkovacích, školních, vojenských, úmrtních, zprávy o pohybu (fluktuaci) obyvatelstva a j.

2. Církev československá.

Církev tuto, která vznikla teprve r. 1920 odlukou od římsko-katolické, tvoří stoupenci křesťanského názoru náboženského, „stojící na zásadě svobody svědomí a náboženského přesvědčení a usilující o zvroucnění náboženského života v duchu bratrské lásky“. Evangelium Kristovo jest ideovým základem církve, kteráž přijímá se zřetelem k tradici zatím náboženský řád římskokatolický.

Bohoslužebnou řečí je mateřština. Příslušníci církve tvoří náboženské obce, spravované radou starších (o 8—24 členech), která se volí na tříletí valným shromážděním všech zletilých příslušníků. Valné shromáždění volí duchovního správce a pomocné duchovní, spravuje církevní jmění, upravuje příjmy duchovních a volí delegáty do církevního sněmu.

Nejvyšší správu církevní vede vrchní rada starších (12ti členná), která volí sněm delegátů nábož. obcí; tento volí biskupa, po případě patriarchu. Církev československá, čítající přes 300.000 duší a uznaná za veřejnoprávnou, nezná kněžského celibátu (bezženství) ani poplatků za úkony náboženské.

3. Církev evangelická.

Všichni evangelíci české národnosti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku spojivše se (1918) tvoří evangelickou církev českobratrskou, u evangelíků jiných národností a na Slovensku vůbec zůstávají vedle sebe obě protestantská vyznání: augšpurské neboli luterské (podle Luthera) a helvetské čili reformované nebo kalvínské (podle Kalvína).

Nejvyšším sborem evang. církve bratrské, která se postavila na základ vyznání Českého z r. 1575 a Českobratrského z r. 1662, zůstává generální sněm (synod), který se sestupuje po pravidle jednou za 6 let; církevní samosprávu obstarávají synodní výbory. Nejvyššími duchovními jsou superintendenti, představení superintendencí, jichž úřad jest obdobný v lecčems s biskupským; jim jsou podřízeni seniorové, těmto faráři (pastorové) s pomocnými kazateli (vikáři). Superintendenta volí superintend. konvent (schází se jednou za 3 léta), seniora konvent seniorátní (sestupuje se jednou do roka), faráře všichni členové příslušného sboru, oprávnění k volbě. Jednotlivý farní sbor zastupuje presbyterstvo neboli staršovstvo s farářem jako předsedou, místopředsedou je laik kurátor.

Církev evangelická, která je církví křesťanskou, „majíc v Kristu hlavu a usilujíc o plnění jeho rozkazů“, se vydržuje příspěvky svých údův, rozvrženými podle daňového klíče (daň náboženská). K tomu stát přispívá t. zv. podpůrným paušálem na prospěch příplatků vyššího duchovenstva (evangelická kongrua). Bratrská církev má též svou misijní jednotu pro duchovní opatření bratří v cizině.

4. Církev řeckovýchodní.

Církev řeckovýchodní neboli nesjednocená (též pravoslavná, ortodoxní nebo řeckoorientální) je, jako předešlé dvě, autokefální, teritoriální, jejímž ochráncem je hlava státu. Všichni pravoslavní v Podkarpatské Rusi patří pod ochranu srbského synodu v Bělehradě, jemuž jsou podřízeny protopresbyteriáty. Popové, kněží pravoslavné církve, jimž se dostává rovněž státem kongruy, znají omezený celibát; mohou se ženiti toliko jednou.

Mezi Čechy je jediná obec pravoslavná v Praze. Znakem církevním je osmiramenný kříž (cyrilometodějský), zvláštností pravoslavného světa je t. zv. juliánský kalendář, jenž zůstává za gregoriánským, nyní všeobecně platným, pozadu již o 13 dní.

5. Církev starokatolická.

Hnutí starokatolické vzniklo odštěpením od církve římskokatolické r. 1870, vidouc v dogmatě o neomylnosti papežské odchýlení od starého církevního zřízení křesťanského. Česká církev starokatolická neboli husitská vyznává učení Mistra Jana Husi; zamítá učení o svrchovanosti papežově i neomylnosti jeho učíc, že nejvyšší hlavou církve je Ježíš Kristus. Odstranivši uctívání svatých ostatkův a obrazů, konání poutí i procesí, nucený půst, zpověď i bezženství kněžské, užívá místo latiny mateřštiny.

V čele církve stojí biskup se sídlem ve Varnsdorfě, volený synodou, který má po boku svém synodální radu, t. j. výbor synody. Obcí starokatolických je podle posledního výkazu 12 (a sice v Čechách 10, na Moravě a ve Slezsku po 1) v čele s faráři; ze všech je česká jediná (v Praze), která ohlásila právě, že se spojuje s církví československou.

6. Náboženství židovské.

Náboženství židovské nebo izraélské (jinak mojžíšské), jehož znakem je hvězda, učí jako nejstarší monoteistické víře v jednoho boha (Jáhve, Jehova); záležitosti duchovní vyřizuje sobě samostatnými náboženskými obcemi. Tyto si ustanovují a platí samy své duchovní (rabíny = kazatele a kantory = zpěváky), pročež zavedena i tu povinná daň náboženská, rozvržená podle majetkových poměrů. Ve velkých městech, kde je rabínů více, ustanovují se vrchní rabínové.

Zvláštností tohoto vyznání, jehož bohoslužebným jazykem vedle hebrejštiny je čeština, jako němčina a maďarština, byla t. ř. židovská éra, letopočet, počítající od t. zv. stvoření světa, což znamená 3760 př. Kr.). Židé byli zbaveni v Rakousku všech omezení r. 1848, ale již vyhlášením ústavy Stadionový (1849) obnovena některá omezení ve svobodě a rovnosti, která byla odstraněna prosincovou ústavou (1867).