Skandál z roku 1925: Příbuzní zavřeli bohatou hraběnku do blázince, aby se neprávem dostali k jejím penězům!

Strašný případ uvěznění domněle choromyslné.

Z Paříže, 27. ledna. Případ hraběnky Heleny de Chateaubriand, jak jej vypráví dnešní P. Par., je historie přímo detektivní.

21. listopadu minulého roku vyjela hraběnka ze svého domu v avenue Kléber a když auto přejelo několik ulic, postřehla, že je sledována svými příbuznými. Poněvadž měla důvodné obavy, oč jde, rozhodla se, že podá stížnost, a nařídila šoférovi, aby jel do Palais de Justice.

Ale před budovou vyskočil na stupátko detektiv, avisovaný příbuznými a nařídil šoféru, aby zajel do nádvoří. Po vystoupení z vozu byla uvedena k úředníku, který přijal její stížnost a nařídil, aby byla odvezena domů pod ochranou dvou detektivů.

Všecko šlo hladce, ale když chtěla vstoupit do svého obydlí, předstoupil jakýsi pán, který se představil jako zástupce prokurátora, poslaný, aby ji chránil, a vyzval ji, aby jela s ním. Poslechla — a najednou se ocitla v ústavu pro choromyslné v Malmaisonu. Domnělý zástupce prokurátův vstoupil a měl poradu s vedoucím lékařem ústavu, načež byla zavolána hraběnka.

Vrchní lékař s ní mluvil delší dobu a potom prohlásil: „Madame, odpírám vás přijmouti v ošetřování proti vaší vůli. Je mi vás srdečně líto.“

Vůz odejel zpět do hraběnčina domu, ale nebyla zde dlouho. „Prokurátorův zástupce“ přišel znova a se svými lidmi dopravil ji (hraběnka chodí jen obtížně) opět do auta, které bylo pak po celé cestě sledováno automobily, v nichž seděli příbuzní. Večer se mezitím snesl, přejeli most, projeli mřížovými vraty — a byli v jiném ústavu.

„Holčičko,“ řekl ředitel ústavu, když hraběnka protestovala, „tyhle historie mne vůbec nebaví.“ A otcovsky dodal: „Ukáži vám portrét doktora Magnaua a uvidíte, že se budeme výborně bavit. Půjdete se mnou?“

Hraběnka odepřela a ihned ji chopili dva muži za ruce, vrhli ji na zem a táhli jí do zahrady. Volala, že učiní všecko, co budou chtít, že nechá peníze zde a odjede do Ameriky, jen aby ji neodlučovali od jejího dítěte. Marně. Dali jí do pokoje vyloženého matracemi a její prosby, aby byli o věci uvědomění její přátelé, byly vyřazeny kategorickým „mlčte!“

Druhý den přišel nějaký lékař, aby jí dal injekci. Odepřela. Sedm lidí se na ni vrhlo, přitisklo ji nehnuté k zemi a injekční jehla jí vnikla do ruky. Příštího dne se operace opakovala. Vysmáli se ji. „Provedeme na vás malou operaci v hrdle, abyste nemohla křičet. Budete jako ta hluchoněmá pod vámi.“

Nový den: Hraběnka plakala zoufalstvím. Konečně jí lékař řekl, že ji dá odvézt domů, a skutečně je dopravena ke své matce. Ale druhý den přijede ambulance a dopraví jí zpět. Domnělý prokurátor se objeví na scéně a říká že je napadena stihomanem. Matka ji přijde navštívit a konečně dojde k vzájemné úmluvě. Odvezou ji znovu.

Vůz zastaví před jakýmsi palácem. Pomohou jí dovnitř a dají ji do nádherného bytu — ale okna jsou zatlučena prkny, stejně dveře. Dva strážci ji hlídají. Příštího dne přijde zástupce prokurátora: „Madame, vaši příbuzní považuji vás skutečně za šílenou, když si takovým způsobem zabedňujete okna — ale mám svědomí a nenechám vás zde.“

Odvezl jí, prý domů. Ale zavezli ji zase do ústavu. Odepřela jíst—krmili ji sondou a dali jí užívat jakési pilulky. Konečné jí slíbili, že ji propustí, ale současně jí vrchní lékař pohrozil: „Učiníte-li jediný krok na policii nebo k soudu, dám vás zavřít na tři roky.“ Odvezli ji zas do onoho pokoje v paláci, kde byla zabedněná okna, ale tentokrát již bylo vše upraveno.

Lékař jí dal krabici: „Tyto pilulky, které vás tak znamenitě zotavily, musíte užívat dál, jinak byste dostala strašné záchvaty.“ „Ty pilulky, které mne zotavily, jsou zde!“ řekla hraběnka a vyňala ze své kabelky všecky pilulky, které ji dosud dali užívat.

Druhý den se jí podařilo uprchnout, když podplatila své strážce penězi, jež jí přinesl její sekretář, avisovaný listem. 21. ledna byla prohlédnuta lékaři: Claudem, Léglasem a Voronovem, kteří souhlasně prohlásili že je naprosto zdráva duševně. Je teď svobodna. Ale Albert Londres, který případ vypátral, slyšel ještě včera, že se v ústavu povídalo: „Připravte pokoj paní Heleny. uvidíme ji brzo.“

Případ skutečně neuvěřitelný dnes, ale stal se.